Host 2023, 332 s.
Ve své poslední knize se Petra Dvořáková opět vrací do vesnického prostředí, tentokrát v době kolem listopadového převratu. Román je vyprávěn ze tří perspektiv – matčiny, otcovy a mladší ze dvou dcer. Všichni jsou frustrovaní, a to jak na konci osmdesátých let, v době rozpadu režimu, tak i na začátku let devadesátých, kdy se po euforii ze změny rychle vracejí pocity nespravedlnosti a ublíženosti. I po převratu si žena v domácnosti připadá na všechno sama, práce ji nebaví a těžko hledá něco, co by ji naplňovalo. Navíc žije v domácnosti s alkoholikem. On se nicméně jako alkoholik necítí a autoritu v rodině se snaží udržet alespoň občasným násilím, i když by nejraději z domu svého tchána někam utekl. Pro dospívající dceru jsou rodiče příkladem toho, jak by žít nechtěla, sama ale v prvních vážnějších vztazích tápe. Z rodinného pekla dokáže skrze vztah vyklouznout jedině starší dcera, jejíž perspektivu nám ale autorka nabízí až na samém konci. Tedy až poté, co si přečteme otcovy zamilované dopisy matce z doby, kdy byl na vojně a jejich vztah teprve začínal. Slibovali si tehdy, že budou žít jinak než jejich rodiče. Dvořákové bezvýchodný příběh vykazuje rysy naturalismu a každá jiskřička naděje v něco lepšího je tu brzy uhašena. Přesto je neúprosný koloběh nakonec mladší dcerou dramaticky ukončen, ale vzhledem k předchozímu dění působí scéna spíš snově – podobně jako epilog, v němž se k ní její starší sestra obrací z amerického velkoměsta v roce 2020.