Francouzský režisér a hudebník Quentin Dupieux svůj hravě bizarní styl tentokrát neuplatnil v žánrové hříčce, ale v biografii. Na plochu 77 minut dostal hned pět verzí surrealisty Salvadora Dalího. Metaportrét Daaaaaalí! dokáže diváky pohltit jako tekutý písek.
Stěžejní zápletka nejnovějšího filmu Quentina Dupieuxe zní až směšně tuctově: aspirující žurnalistka se snaží polapit malířskou hvězdu, aby získala exkluzivní rozhovor a vyšperkovala si tak kariéru. Jenže snímek přichází hned s pěti verzemi Salvadora Dalího: se čtyřicetiminutovou snovou sekvencí, s několikaúrovňovým narativem s nespočetněkrát přetáčeným závěrem, s mizejícím volským okem, gulášem s červy a v neposlední řadě s vražedným kovbojem. Metaportrét Daaaaaalí! je přes skrumáž fantasmagorických prvků harmonickým spojením režisérova absurdního přístupu s portrétem téměř mytického umělce.
Hledá se superstar
Píše se rok 1971 a postarší Salvador Dalí přichází s pečlivě naondulovaným knírkem do televizního studia. Kromě vycházkové hole drží v rukou ještě mravenečníka, kterého místo pozdravu vhazuje na pódium. A zatímco zvíře neomaleně leze po ostatních hostech pořadu, malíř lehce otráveně odpovídá na dotaz, zda chce světu svou tvorbou něco sdělit: „Vůbec …
