Galerie VI PER, Praha, 15. 3. – 4. 5. 2024
Je rok 2050: „Nadále se tváříme, že nedostupné bydlení a situace lidí v nouzi nejsou náš problém. Kdo na bydlení nemá, ať se postará jinak, jinde.“ Tak vypadá budoucnost, jak nám ji předkládá výstava Karolíny Kripnerové a Janka Rouse věnovaná rozmanitým aspektům nedostupnosti bydlení. Autoři toto široké téma nahlížejí skrze čtyři oblasti: viditelnost bezdomovectví ve veřejném prostoru; otázku, kdo jsou lidé bez domova; mýty o bydlení; rasismus a sociální vyloučení v New Yorku. Architektka Kripnerová a audiovizuální umělec Rous, kteří dlouhodobě spolupracují na projektech spojujících architekturu, sociální témata a umění, zvolili i tentokrát architektonicko-umělecký pohled na věc. Náročné a na první pohled už trochu vyčerpané téma, o kterém v současnosti slyšíme ze všech stran, se jim (spolu s ilustrátorkou Magdalenou Rutovou) daří stručně a srozumitelně představit i naprosto neinformovanému návštěvnictvu. Výstava je tak důkazem, že i expozice založená především na textech může být maximálně přístupná a inkluzivní, aniž by ztratila cokoli z informační hutnosti či působivosti. Nelze si přát nic lepšího, než aby po skončení výstavy v Galerii VI PER byla expozice umístěna do veřejného prostoru, kde by ji mohlo vidět více lidí. Třeba bychom se tak trochu přiblížili druhé nabízené vizi budoucnosti, kdy „jsme pochopili, že bezdomovectví se dá řešit, když se pro to rozhodneme. Že bydlení je lidské právo.“ Snad bychom to mohli zvládnout i dřív než za dvacet šest let.