Švandovo divadlo, Praha, psáno z reprízy 4. 4. 2024
O sexuálním násilí se mluví čím dál tím víc, a je to dobře, v jeho prevenci i postihování má česká společnost velké mezery. Začátkem dubna sice sněmovna jednomyslně schválila zákon, který umožní za znásilnění označit více případů než dosud, o verzi, která by pokryla všechny možnosti, jak k němu může dojít, se ovšem zdaleka nejedná. Nedostatečnost zákonů týkajících se zločinu, jejž mají muži – dominantně určující pravidla – stále tendenci bagatelizovat, je námětem monodramatu Na první pohled od britské dramatičky Suzie Miller. V režii Lucie Ferenzové hraje hlavní postavu, čerstvou absolventku práv, Marie Štípková, a to s neuvěřitelným nasazením po celých devadesát minut – z první řady byl vidět i nervózní třes, s nímž Tessa začíná své první soudní řízení. Hra řeší přesně ty legislativní peripetie, které do velké míry mohou za to, že nejen u nás hlásí znásilnění mizivý počet přeživších. Ostrá advokátka v jezdeckých holínkách a dvouřadém kabátu, která věří ve spravedlnost systému a smysluplnost své úlohy v něm, soudní procesy s obviněnými ze znásilnění nahlédne nejen jako obhájkyně násilníků, ale posléze i jako oběť. Na vlastní kůži tak zjišťuje, že zkušenost, kterou si mozek v pudu sebezáchovy odmítá pamatovat, se u soudu špatně popisuje a že velmi pravděpodobně během své úspěšně kariéry zachránila před trestem řadu viníků. Podívejte se vedle sebe vlevo a vpravo: jeden z vás práva nedodělá; podívejte se vedle sebe vlevo a vpravo: jedna z vás tří byla znásilněna.