soumrak antikvariátů

V jedné z odpovědí v antikvární anketě padne konstatování, že se nacházíme v turbulentní době. Přelomové časy prožívají i provozovatelé kamenných antikvariátů, na něž jsme se v tomto čísle zaměřili především a nabídli jim prostor, aby přiblížili dění na trhu s knihami z druhé ruky. Těžiště řemesla spojeného s romantickým prostředím regálů, v nichž je možné nalézt spousty literárních pokladů, se čím dál více přesouvá do virtuál­ních e­-shopů. Systémová změna obchodního prostředí, v němž se z knihy stalo zboží s rychlým obratem, nutí antikváře prosedět mnohem více času za monitorem, fotit knihy, krmit bezedné hlubiny internetových obchodů, připravovat balíčky a běhat s nimi na poštu. A aby toho nebylo málo, v posledních pár letech zdražilo téměř všechno, co s provozováním této práce souvisí.

Jak si tedy antikváři stojí? Časy jsou nepochybně těžké: tradičních zákazníků ubývá, mnohé legendární obchody zanikly nebo se přesunuly na internet a do antikvárního prodeje se čím dál častěji pouštějí různí marketéři, startupoví technokrati i prachsprostí kšeftaři. Důležité ale je, že navzdory tomu všemu antikvářům jejich řemeslo evidentně pořád dělá radost. Kromě lásky ke knihám a jejich důkladné znalosti je v této profesi stále nepostradatelný přímý kontakt se zákazníkem. Spousta antikvariátů totiž zároveň funguje jako svého druhu kulturní centrum, kolem něhož krystalizuje scéna lokálních knihomolů, kteří sdílejí vášeň pro knihy a mají potřebu si o nich vyprávět. V eseji maloměstského antikváře Jakuba Vaníčka, který velmi poutavě a analyticky popisuje vlastní nelehké živobytí, se dozvíme například i to, že právě během hovorů o knihách se mohou ohlazovat ostré hrany zdánlivě nesmiřitelných politických stanovisek.

Klíčovým materiálem čísla je výše zmíněná anketa, v níž odpovídá jedenáct antikvářů a antikvářek z celé republiky. Někteří jsou optimističtí a vidí naději, jiní jsou skeptičtí, někdy se jejich přístupy a zkušenosti různí, ovšem veskrze jde o velmi zábavné čtení. Co se ale v tomto čísle vrací jako refrén, jsou stížnosti na deformaci trhu způsobenou různými platformami v čele s Knihobotem. Jeho důraz na efektivitu a rychlost a s tím spojené vytěžování brigádníků převážně z řad studentů přímo popírá principy pomalosti a zastavení, na nichž jsou tradiční antikvariáty založené. O leckdy velmi diskutabilních praktikách Knihobotu se dozvíme z článku Hany Blažkové, která píše třeba o greenwashingu, nesmyslné cenotvorbě a disciplinaci zaměstnanců, za niž by se nemusel stydět ani Amazon.

Navzdory tomu ale stále zůstávají příjemná a vkusná místa s pečlivě vybraným souborem knih, kde vás nikdo k ničemu nebude nutit a kde se s vámi – pokud si to budete přát – zasvěceně pobaví nejen o literatuře. Takže až si příště budete chtít v rychlosti objednat knihu z nějaké internetové platformy nebo z levného bezejmenného e­-shopu, zkuste se zamyslet, jestli se raději na chvíli nezklidnit bloumáním mezi regály plnými knih a nezažít dobrodružství během nenadálých setkání a překvapivých objevů.