K proměně vzývané ikony v nenáviděného padoucha dochází v politice i kultuře celkem běžně. Donald Trump coby dřívější oblíbenec řady amerických rapperů se však vymyká tím, že se mu podle všeho podařilo ztracenou přízeň hiphopové scény získat zpět. Čím rappery oslovil?
Rapper Forgiato Blow se na jednom ze svých nedávných mixtapů hlásí k trumpismu
V půlce března obíhalo sociálními sítěmi virální video z vystoupení rappera YG na festivalu Rolling Loud, během něhož měl – aspoň podle popisku – kalifornský hudebník pozvat na pódium prezidenta Donalda Trumpa. Ačkoli je z videa patrné, že se jedná o imitátora a že jde o politickou satiru, doprovodný text mnohým stačil, aby uvěřili, že YG je další z řady amerických rapperů, kteří se stali stoupenci kontroverzního politika a byznysmena – bylo by to přitom tím podivnější, že YG a Nipsey Hussle po prvním Trumpově zvolení společně nahráli skladbu FDT (Fuck Donald Trump). Jak vlastně americká hiphopová kultura Trumpa vnímá?
Černý Trump
Vztah hiphopové scény k současnému americkému prezidentovi se v průběhu času proměňoval. Vývoj tohoto vztahu před rokem 2020 popsal anglista Ondřej Hrabal ve své diplomové práci Lil Trump: A Paradox in American Rap Music (Lil Trump: Paradox v americkém rapu, 2020). Leckoho to možná překvapí, ale až do své první úspěšné prezidentské kandidatury představoval Trump pro spoustu amerických rapperů vzor hodný následování. Jak poukázal hudební kritik Chris Richards, napomohl tomu i fakt, že na jeho příjmení existuje v angličtině množství rýmů, a vzhledem k Trumpově spjatosti s New Yorkem, domovinou hiphopu, tamější hudebníci zmínkou o kontroverzním byznysmenovi mnohdy vyjadřovali svůj patriotismus. I když Trump nikdy nepatřil mezi špičku nejbohatších Američanů a devadesátá léta strávil na pokraji bankrotu, vždy se v médiích prezentoval jako magnát a vítěz a jeho sebevědomé vystupování imponovalo převážně afroamerickým interpretům, kteří se mnohdy emancipovali právě prostřednictvím siláckých gest.
Rappeři jako Raekwon, Bun B nebo Jay-Z o sobě dokonce ve svých textech mluvili jako o „černém Trumpovi“ nebo „Trumpovi z ghetta“, což podnikatel přijal s povděkem. Jelikož se vždy s gustem přiživoval na úspěchu druhých, i přes své gentrifikační (a v jádru rasistické) obchodní praktiky rád navazoval s afroamerickými hudebníky spolupráci. Hrabal nicméně ve své práci identifikoval i další důvody, proč Trump rapperům imponoval. Pomineme-li materiální stránku jeho postavení, dá se říct, že na ně dělal dojem svou bezohledností, přímočarostí a – bohužel – také mizogynií. Mimo to byl známý svými hláškami, jimiž na tvůrce chytlavých rýmů jistě také zapůsobil. Další věcí je, že se prezentoval jako zosobnění amerického snu, jako „self-made“ zbohatlík, který se vypracoval ze dna až na vrchol – což je příběh drtivé většiny populárních rapperů. Trump se navíc ostentativně obklopoval luxusem a atraktivními ženami. Paralelu se sexistickými texty a videoklipy mnohých hiphopových hudebníků zkrátka nelze nevidět.
Když vezmeme v úvahu Trumpovy vazby na kuplíře Jeffreyho Epsteina a rapového magnáta Seana Combse, který se momentálně nachází ve vazbě kvůli zločinům podobného charakteru, jakých se dopouštěl Epstein, celá analogie nabývá opravdu nepěkných kontur. Ať už se ale k těmto souvislostem postavíme jakkoli, faktem je, že během voleb v roce 2016 se vše změnilo.
Zrádce rasy
Podle agentury Gallup, provádějící výzkumy veřejného mínění, měl Trump během svého prvního funkčního období nejnižší průměrnou popularitu ze všech prezidentů od poloviny 20. století. Svůj podíl na tom pravděpodobně měla dominantně liberální média a kulturní průmysl, jejichž představitelé se nemilosrdně pouštěli do každého, kdo nedržel protitrumpovskou linii (zpěvačce Chrisette Michele koncert při Trumpově inauguraci zničil kariéru). Rappeři v tomto ohledu nepředstavovali výjimku. Vedle zmiňované dvojice YG a Nipsey Hussle můžeme jako příklad uvést jména Macklemore, G-Eazy, Mac Miller nebo Eminem. Tato čtveřice bílých rapperů pociťovala obzvláště velkou potřebu se vůči prezidentově rasistické agendě ohradit.
S kritikou na sociálních sítích nebo přímo ve svých textech však vystoupili také Kendrick Lamar, Logic, Chuck D, Joyner Lucas, Jay-Z nebo B-Real. Asi nejdále zašel Rick Ross, jenž v tracku Free Enterprise vyzýval k atentátu, a Snoop Dogg, který nejenže ve videoklipu ke skladbě Lavender na Trumpa vystřelil, ale nešetřil ani urážkami na adresu prezidentových stoupenců. Ty z řad Afroameričanů přitom označoval přímo za „zrádce rasy“, čímž mířil především na Kanyeho Westa, který Trumpa jako jediná hiphopová hvězda podporoval už během jeho prvního funkčního období. Ačkoliv se mu za to dostalo všeobecného odsouzení, z dnešní perspektivy to působí, že podobně jako v jiných případech i tehdy West vytyčil trend, který mnozí další následovali. Jeho motivací přitom mohla být celkem malicherná msta: během Obamovy vlády totiž do Bílého domu zavítal velký počet rapových celebrit, ale Westa byste mezi nimi nenašli. Navíc afroamerickému prezidentovi dost možná neodpustil, že ho v roce 2009 označil za „magora“ poté, co rapper během předávání cen MTV vyskočil na pódium, vytrhl vítězné Taylor Swift mikrofon z ruky a prohlásil, že správně měla vyhrát Beyoncé.
Přestože po Trumpově zvolení West zavítal do Oválné pracovny jako jediný zástupce hiphopu, v roce 2020 došlo k dalšímu obratu. Během předvolební kampaně přišel prezidentův tým s „platinovým plánem“ na pomoc Afroameričanům, čímž si na svou stranu získal mimo jiné Ice Cubea. Ke konci prvního funkčního období pak Trump ještě udělil milost Kodaku Blackovi a Lil Wayneovi.
Make Rap Great Again
Když v roce 2023 exprezidenta zatkli za údajnou zpronevěru, vyjádřil mu vedle Kodaka Blacka podporu i Chief Keef. V červenci 2024 pak byl na Trumpa při jednom z předvolebních shromáždění spáchán atentát. Fotka postřeleného prezidentského kandidáta obklopeného ochrankou obletěla svět a internetovým uživatelům neuniklo, že ikonický výjev nápadně připomíná přebal rapového alba. Postoj rapové scény se opět vychýlil. DaBaby nazval Trumpa „skutečným gangsterem“, a Sexyy Red, Lil Pump, Benny the Butcher, Waka Flocka Flame i mnozí další oznámili, že ho budou volit. Na Trumpově inauguračním večírku vedle Soulja Boye a Nellyho vystoupili také Snoop Dogg a Rick Ross, kteří mu ani ne před deseti lety vyhrožovali smrtí.
Co se změnilo? V zásadě nic. V jádru amerického hiphopu totiž spočívá pokrytecký paradox vlastní Spojeným státům jako takovým. Ať už zastáváte jakékoli hodnoty, peníze a moc jimi neudoláte. Trump opět ukázal, že jako málokdo rozumí umění udělat dohodu a že koupit lze každého. Zatímco v roce 2016 bylo výhodnější proti prezidentovi brojit, dnes je na straně liberálního establishmentu jasně patrná apatie. Z kdysi nové hrozby MAGA se stal starý známý slogan a dříve progresivní hiphop zkonzervativněl. Ostatně i Kendrick Lamar na vrcholu své kariéry při vystoupení na Superbowlu tváří v tvář prezidentovi shledal, že nic víc než skrytý protest nemá smysl.
Není však všem dnům konec. Ačkoli by leckdo mohl usoudit, že proměnu hiphopového paradigmatu provází též názorová proměna elektorátu, opak je pravda. Statistiky ukazují, že Afroameričané ani Latinoameričané Trumpovi – navzdory představám některých komentátorů – k loňské výhře zásadním způsobem nepomohli, a že naopak (stejně jako pokaždé) rozhodla bílá většina v klíčových státech. Menšinu, jíž by se Američané měli skutečně obávat, tak tvoří skupina nejbohatších – k nimž se ovšem přidávají i mnohé hiphopové hvězdy. Nezbývá než doufat, že z nastalé situace vzejdou nové kulturní osobnosti, jež se tak snadno nezaprodají. Zatím si mainstreamoví, převážně afroameričtí rappeři budou notovat se svými bílými protějšky z country scény nebo s pravicovými MCs, jako jsou Tom MacDonald či Kid Rock.
Autor je překladatel.