S kurátorským týmem OBJECT:PARADISE (O:P) jsme mluvili o tom, co dělá z poezie událost, a proč je v umění nutné vyloučení. Dozvěděli jsme se také, k čemu je dobré loupání pomeranče nebo kde hledat opravdový ráj.
Jak vznikl O:P?
Tyko Say (TS): Když jsem se přestěhoval do Prahy, potkal jsem jednoho svého amerického krajana jménem Jeff Milton, se kterým jsme chodili na čtení anglofonní poezie. V San Francisku pořádal akce spojující rokenrol a poezii, inspirované Patti Smith a spol. Navrhl mi, abychom zkusili něco podobného a pokusili se udělat čtení poezie trochu poutavější.
Začalo to tedy otázkou žánru, snahou udělat z poezie něco víc než jen čtení, víc než pouhá slova?
TS: Ano. Na veřejných čteních poezie je řečník a publikum, ten, kdo poezii přednáší, a ten, kdo ji poslouchá. A pokud publikum nerozumí tomu, co se přednášející, tedy básník, snaží sdělit, cítí se buď hloupě, nebo si myslí, že je ten básník naivní. Je to proto, že se poezie bere jako produkt: hotové jazykové dílo naservírované posluchači. A tento model odrazuje publikum od interpretace, protože od něj očekává určitou pasivitu. Ignoruje fakt, že jazyk vždy existuje v nějakém kontextu. Co kdybychom se místo …
