Nepřítel lidu v inscenaci souboru Lachende Bestien je anotován větou: „Nesmlouvavá režie Michala Háby nabourává zdánlivou aktuálnost dramatu Henrika Ibsena.“ Co je však nesmlouvavého na opakování divadelních přístupů, které se už stihly stát tradicí?

Režisér Dodo Gombár završuje angažmá ve Švandově divadle adaptací románu Roberta Schneidera Bratr spánku. Poselství příběhu o zmrzačeném, ale geniálním chlapci a komunitě, která není s to se s jeho výjimečností vyrovnat, bohužel tlumočí divákům příliš polopaticky.

Nová realizace tvůrčí trojice Zábranský–Polívková–Majer se nevyhne srovnání s úspěšným monologem Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Tentokrát se hlavní hrdina, český občan, namísto glosování současnosti spíše ohlíží za minulostí.

V nových textech Dominika Melichara se kusy těl kombinují s nejrůznějšími přírodninami. Stvořitelské momenty střídají břitké glosy i nejasné pocity lásky. „Pýcha je dress code a dress code je kroj. Human code je stroj. Láska je oj.“