Pokoj potmě není klenba nebe,

kde se lesknou věci, jako venku

se leskne srpnové nebe, zářivé.

Je to jiná klenba. Živě tepou

nahé předměty: bílý papír

na nočním stole, sklenka, tužka,

milující tuha, nebohé dřevo,

strohý věrný črt, na listě ještě

jasně patrný. Venku prší. A blesk

šlehl …