Poslední román Daniely Hodrové svým titulem poukazuje na blízkost. To je perspektiva, z níž vypravěčka pozoruje postavy, věci i místa, ale především nicotné i vznešené zápasy, jež svádějí její blízcí. Požírá jejich příběhy a zároveň se i ona sama snaží vypořádat s démony, kteří obléhají její postel.

Poslední román jednoho z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů Pétera Esterházyho má podobu intimního deníku. Příčinou, důsledkem, objektem i adresátem těchto milostných vyznání je autorova slinivka.

„Literatura je to, přes co jsme čteni jinými národy,“ říká literární teoretik a ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček. Mluvili jsme s ním o vývozu české literatury do zahraničí, o specifikách jinojazyčných literárních trhů nebo o užitečnosti snobismu.

Zdá se, že českému revolučnímu dění v listopadu 1989 chybí narativní potenciál. Zatímco například pád berlínské zdi je v německém prostředí poměrně ustáleným toposem generační výpovědi, v české literatuře i filmu nalézáme obrazy československé „sametové revoluce“ sporadicky. Jak …