V pozdních básních rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmann se řeč „nachází mezi póly naděje a zmaru, aniž by dokázala dát jednomu či druhému přednost“. Představa Čech ležících u moře ukazuje na utopickou vizi, ve kterou je v rozpadajícím se světě potřeba věřit, i když se nikdy nenaplní.