Hukot po svém boku i to, že každou chvíli
svět zachvěje se, bere jako fakt.
Běží, běží na jih, přesný, nemotorný,
v panice, kterou krotí, Blakeův žák.
Pláž syčí jak tuk. Od něho nalevo
stoupá a klesá střídavá plocha vody,
křehké nohy mu halí lesklou polevou.
Běží, běží skrz ni, …
