Když se Řehoř Samsa ráno vzbudí proměněný v brouka, je zároveň stále ještě trochu Řehořem, ale přestává jím být. Co má společného motýl s housenkou a my sami s nemluvnětem, jímž jsme byli? Proměny se vzpírají striktní racionalitě, a přesto se bez nich nedá rozumět dnešnímu světu.

V nových verších Josefa Hrdličky se prodíráme trnitými houštinami kolem Kralup nad Vltavou a s každým nádechem námi prostupují částice dávno zemřelých lidí: „láskyplný atomismus pojí všechno se vším/ horké a studené, krásné a hnusné, zadek a srdce“.

Experimentální tvorba Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala byla součástí mezinárodní poválečné vlny, která hlásala rozchod s tradičními formami poezie. I když se Grögerová později uchýlila k autobiografickému psaní, její pozdní texty by bez této zkušenosti nutně vypadaly jinak.

Malíř a sochař Zdenek Hůla v literární prvotině Zlomek dnů sáhl po lapidární formě haiku, aby zaznamenal proměny své zahrady a mysli během jednoho roku. Ukazuje se tu ale i něco hlubšího – totiž že „zdánlivý prostoj u básně, podobně jako spánek, patří …