Dvousvazkové souborné vydání básní Andreje Stankoviče čítá téměř devět set stran. Tvorba jednoho z předních představitelů undergroundu je tak kompletně zpřístupněna, otázkou ale zůstává její dosah. Mnohé z textů totiž míří dovnitř komunity přátel a před nepoučeným čtenářem se uzavírají.

Lidský pohled upřený do krajiny. To je nejčastější z motivů sbírky irského básníka žijícího v Praze.

Úplnost na rozpacích: snad neadresné

posunky lístků, mírných, opatrných věcí;

březové větve teď ještě unesou

převrácené paruky ptačích hnízd.

Kdo koho tu smí okřikovat?

Kterápak ptačí úzkost uniká sluchu

přerývanou fistulí? Směsice

lesních zvuků v náramném obsazení.

Bezděčnost krajiny, které nic není

po …