Partnerské soužití, pobývání mezi čtyřmi stěnami panelákového bytu, skřípání zubů uprostřed neklidných snů. To vše dokáže Michaela Velčková přetavit do osobité poezie, která zneklidňujícím způsobem popisuje „něco, co uvnitř vyžral strach“.

V poezii Michaely Velčkové se setkáváme s mnohoznačnými detaily, ať už viděnými z oken sídlištního bytu nebo uzavřenými v interiéru nesoucím stopy zmizelého času. Všednost zde představují mikroscény z partnerského života i memento samoty: „že sme na tenkom …