„V umění se vylouplo několik novejch jmen.

V jednom kuse se montujou do režimu a dělají

dusno. Je nutný jim típnout knot, vygumovat je

z širšího povědomí. Zalarmujte naše lidi v týhle

branži a dejte jim jasný pokyny – nebrat vážně,

mlčky přehlížet, psát negativní …

Byl to podivný průvod. Šli po Národní třídě, všichni v černém

– Karel Poláček, převtělený do Ulriky Meinhof. Jaroslav Hašek,

převtělený do Holgera Meinse. Petr Bezruč, převtělený do

Andrease Baadera. Vladislav Vančura, převtělený do Gudrun

Ensslin. Stanislav Kostka Neumann, převtělený …

Nová tvorba básníka Milana Kozelky glosuje s groteskní nadsázkou i buřičským rozezlením problémy dneška – nemanželské děti Václava Havla v bývalé Jugoslávii, papeže Františka vraždícího vatikánské komunisty i cikánské šamany bubnující na poplach.

Sedm a půl metru vysoká socha Revoluce Jiřího Davida je vytvořená z klíčů, které shromáždila firma Vodafone od svých zákazníků. Tento fakt pobouřil řadu komentátorů. Existuje ovšem i jiný pohled.