Na prvním místě se mi vybaví ten zvonivý smích, který zněl, jako když se rozcinkají broušené kamínky na křišťálovém lustru. Ozýval se vždycky, když se přihodilo něco, co se přihodit nemělo, když se něco pokazilo nebo zabolelo. Marie Rút s ďolíčky ve tvářích při něm i v pozdním věku vypadala …