Úryvek z delšího textu básníka a prozaika Viktora Špačka načrtává šedivý život starého muže, který pracuje jako ostraha v obchodním centru na pražské periferii. Jeho kontrastem je syn, umělec, kterého živí komerční instalace a který nedokáže spočinout. Jedno však mají společné: oba marně bojují …

Přinášíme nové práce básníka a výtvarníka Viktora Špačka, úpornou bilanci konanou pod pohledem nesoustředěného pozorovatele na střeše.

A zase tak legračně udivený

křehce nepatřičný

jak porcelánový servis

když zpod něj vyškubnou ubrus…

Dřív byli za zdí staří

teď mladí.

Ale kdy se to měnilo,

to si nepamatuju…

Měsíc, jakoby ničím nevyplněný,

ale někde se to ukládá,

někde, kde na to není vidět,

ale nakonec to vybublá

někam jinam, kde na to není vidět,

a tam se to rozhodne. Vědět?

– Cítit, jak moc jsi postavený

před hotovou věc.