V Petru Rezkovi ztratila česká filosofie jednu z nejoriginálnějších osobností. Ať už kritizoval politické angažmá českého disentu, nebo rozvíjel fenomenologickou estetiku hudby a opery, v jeho myšlení bylo vždy přítomné napětí – a to nejen jako modus operandi, ale i jako ústřední téma.

V čem spočívá filosofický význam scének Felixe Holzmanna? Ukazují nám svévoli jazyka a zároveň to, že jej nelze jednoduše napravit nebo z něj dokonce vystoupit. Smysl potřebuje léčbu nesmyslem – a to zvlášť v dobách, které předstírají smysl tam, kde není.