Fotbalové mistrovství světa v Kataru provází nevídaná kritika. Smrt množství zahraničních dělníků při výstavbě stadionů ani zákaz LGBTQ+ symboliky během utkání bohužel nelze považovat za něco nového. Spíše jde o potvrzení charakteru mocenských struktur, které vládnou současnému sportu.

Sport není neškodná zábava, ale složitý komplex společensko­-politických, ideologických a ekonomických vztahů, který si říká o kritické promýšlení. Jak radikálové z revolučního roku 1968, tak i současné protesty odhalují negativní základy i důsledky této populární lidské aktivity.

Irena Parry Martínková vyučuje filosofii sportu na FTVS UK v Praze. Zeptali jsme se, proč se její obor etabloval teprve celkem nedávno, zda vymezení intersex sportovců není spíše filosofická než vědecká otázka, či jak se staví ke všeobecné profesionalizaci sportu.

„Věřte mi, že jsem nikdy nechtěla volit mezi tenisem a rodinou. Nemyslím si, že je to fér. Kdybych byla chlap, tohle bych psát nemusela, protože bych jen hrála a vyhrávala, zatímco by moje žena věnovala fyzické úsilí rozšiřování naší rodiny. Nechápejte mě špatně – jsem ráda ženou …