Festival alternativního divadla 4+4 dny v pohybu letos vsadil na téma sdílené bolesti – ať už je její příčinou znásilnění, homofobie či válečná zkušenost. Zřejmě i proto měla většina představení monologickou formu. Přes určitou konvenčnost jednotlivých inscenací však program jako celek …

Divadelní spolek Jedl otevřel sezónu premiérou Zlý sen. Inscenaci na motivy románů Georgese Bernanose zrežíroval Jan Nebeský, scénář napsala Lucie Trmíková, která na počátku října získala Cenu Thálie za roli Anny v další z realizací spolku – Soukromých rozhovorech. Zeptali jsme se jí, …

Kyjevské divadlo PostPlayTeatr v Praze uvedlo inscenaci, která upozorňuje na utrpení, jež příslušníkům krymskotatarské menšiny přinesla ruská okupace Krymu.

Prezidentky rakouského dramatika Wernera Schwaba kdysi provokovaly publikum obscénním jazykem a nechutnými výjevy. Co považuje na předloze za podstatné režisérka Kamila Polívková s dramaturgyní Viktorií Knotkovou pro dnešek?

Michal Hába sáhl po další klasické látce a svým typickým rukopisem ji znesvětil ve jménu odhalení pravdy o současnosti. Inscenace Sláva a pád krále Otakara na motivy dramatu Franze Grillparzera staví na hyperbolizaci a provokaci, využívá ale i patos předlohy.

Letošní ročník festivalu …příští vlna/next wave… byl překvapivě angažovaný. Podle jeho programu to vypadá, že se divadelní alternativa obrací k textu, který dříve odmítala jako nedivadelní prostředek, a zároveň ke společenským tématům. Příští vlna se proměnila v politické tsunami.

Letní Letná podruhé vsadila na Cirque Alfonse a sázka se znovu vyplatila, publikum zakusilo strach, úžas i humor. Představení Tabarnak nejen že nabídlo dobrou zábavu, ale také otevřelo prostor k úvahám o obecných principech nového cirkusu.

Soudě dle dramaturgických plánů v sezóně 2019/2020, na regionálních scénách značně ubude Shakespeara, zato se budou více řešit společenská a politická témata. Ke škodě českého divadla však nadále přetrvává malé zastoupení žen v autorské i režijní roli.

Sedím na letišti. Ani tam, ani tady, uvízla jsem v jakémsi „mezi“, které nikomu nepatří a které svou přiznanou dočasností připomíná věčnost. Vracím se z jednadvacátého ročníku Mezinárodního festivalu divadla v Setúbalu, který se konal v posledních deseti srpnových dnech. Setúbal …

Inscenace zaměřené na rodiny bývají tou částí divadelní produkce, jíž se kritika věnuje jen okrajově. Jaké představení připravil v uplynulém roce pro rodiny režisér Jiří Adámek a čím zaujal tvůrčí tandem Miloš Doležal a režisérka Jana Franková?