Jako loni byla i letos hlavním tahákem inscenace polského režiséra Łukasze Twarkowského. Tuzemský festival se spolu s dalšími evropskými institucemi dokonce podílel na její produkci. Jaké je samotné dílo? A co prozrazuje o směřování jedné z největších divadelních přehlídek u nás?

Co trápí generaci mileniálů, kteří žijí v největším blahobytu, jaký kdy Evropa poznala? Režisér Tomáš Loužný ve spolupráci s dramaturgyní Lenkou Dombrovskou a třemi herci odpovídají na tuto otázku v inscenaci BLAHObytí, která – jakkoli zpracovává nadčasová témata – je hlavně generační …

A studio Rubín v rámci letošní sezóny představilo čtveřici projektů vybraných na základě open callu. Jedním z nich je autorská inscenace Rychlík (do stanice Rapl). Mladí divadelníci s dostatečnou dávkou nadhledu pojednali o tom, co je štve na současném světě, a zejména na divadle.

Čtyři roky po publikaci věnované Karlu Gottovi přichází Pavel Klusák s další rozsáhlou monografií zabývající se neméně důležitými postavami české populární kultury. Kniha Suchý + Šlitr. Semafor 1959–1969 nabízí nejen bohatý zdroj informací, ale i nuancovaný vhled do fungování tehdejší kultury.

Přestože teprve nedávno dokončil pražskou DAMU, s jeho jménem se pojí celá řada ocenění, která získal jak za vlastní dramatickou tvorbu, tak i režijní intervence. S Tomášem Rálišem jsme mluvili i o jeho podkrušnohorském původu nebo o nálepce in­-yer­-face dramatiky.

Na konci minulého století zažila německá dramatika radikální proměnu. Nejen spisovatelé, ale i teatrologové odsoudili tradiční dramatickou formu a vrhli se na hledání nových cest uměleckého vyjádření. U nás se tímto experimentem inspirovalo jen několik málo tvůrců, především Anna Saavedra a …

Divadlo má vrozenou schopnost reagovat na aktuální potřeby svého publika. Stěžejní roli v reflexi naší žité současnosti nehraje ani tak aktualizace tradičního repertoáru, jako původní dramatická tvorba. Důležitými iniciátory a podporovateli nových českých her jsou především sama divadla.

Hry Tomáše Dianišky se dlouhodobě těší zájmu diváků, kritiky i dramaturgů řady českých a moravských divadel. Jeho cesta k původní dramatické tvorbě vyznačující se silně nekorektním humorem vedla přes činoherní herectví, jemuž se paralelně s občasnou režií vlastních textů věnuje stále.

Do divadla chodíme strávit příjemné chvíle: zhlédnout představení, případně si o něm s přáteli pohovořit. Sociologové zde ale nacházejí hustou síť vztahů, které lze zkoumat a interpretovat. Jak k takovému výzkumu přistoupit? A proč by sociologie neměla na objekty svého zkoumání pohlížet jako …

Na začátku roku oznámilo ministerstvo kultury plán sloučit dvě příspěvkové organizace, Institut umění – Divadelní ústav a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, v novou instituci. Návrh svou nepromyšleností vzbudil rozruch nejen mezi zaměstnanci, ale i v širší veřejností.