Divadlo Na zábradlí adaptovalo memoárovou knihu O Pavlovi, v níž novinářka Daňa Horáková líčí komplikované soužití s čelným autorem československé filmové nové vlny Pavlem Juráčkem. Jak si s kontroverzním zobrazením partnerského vztahu poradili režisérka Anna Klimešová a dramaturg Petr Erbes?

Má dnešní době co nabídnout hodnotový svět katolického kněze, který čelil perzekuci totalitního režimu? Na tuto nelehkou otázku se ve Studiu Hrdinů snaží najít odpověď tvůrčí tým kolem režiséra Miroslava Bambuška. Výsledkem je formálně náročná inscenace Zvěřinec.

Pražské Divadlo Komedie přivítalo v rámci festivalu mladých tvůrců dvě polské inscenace. Andělé v Americe aneb Démoni v Polsku z Krakova i štětínský Spartakus syrově zpřítomňují situaci LGBTQ+ lidí v zemi ovládané stranou Právo a spravedlnost.

Regionální divadla už dávno nejsou druhořadými scénami – mnohá spolupracují s výraznými tvůrci a vítají umělecké riziko. Dokládají to adaptace Bergmanova filmu Šepoty a výkřiky v jihlavském Horáckém divadle nebo Brochova „horského románu“ Očarování v hradeckém Klicperově divadle.

Brněnské Národní divadlo uvedlo inscenaci, která vzbudila kontroverze ještě před premiérou: jejím námětem je sexuální obtěžování a násilí ve vysokoškolském prostředí. Proč Feminista v režii Aminaty Keity vyvolal bouřlivé reakce a o čem skutečně je?

Navzdory hrozbě celoplanetární katastrofy dál spalujeme fosilní paliva, znečišťujeme vodní zdroje a likvidujeme zbytky přírody. Lidská rasa se chová jako vražedný mechanismus a nezaslouží si soucit ani druhou šanci. Anebo ano? Na tuto otázku se snaží odpovědět adaptace románu Destrukce.

Před pražskou návštěvou ukrajinského hudebně­-divadelního kolektivu Dakh Daughters jsme hovořili s jeho spoluzakladatelkou Annou Nikitinou. Proč zhudebňují ukrajinskou poezii, jaký je život v emigraci a jak vzniklo jejich aktuální představení Danse Macabre?

Modrovousův hrad Bély Bartóka interpretuje režisérka Daniela Špinar jako výpověď o genderových archetypech, tranzici i toxické maskulinitě. Jednoaktovou operu doplňuje o roztančený „happy end“ a dvě sborové skladby Zoltána Kodálye.

Židle rozestavené dokola po obvodu sálu štvanické vily postupně zaplňují nesmělí diváci a divačky. Ale světla dlouho nezhasínají a herci a herečky nepřicházejí. Nakonec se z kruhu zvedá do třpytivého kostýmku oblečená Zuzana Onufráková a rozpačitou atmosféru umocňuje úvodním slovem, které připomíná …

Višňový sad je především pohledem na naši humanitu, tvrdí o poslední divadelní hře Antona Pavloviče Čechova francouzský režisér Daniel Jeanneteau. Drama z počátku 20. století uvádí ve francouzsko­-japonské koprodukci v divadle na předměstí Paříže, které v posledních letech vede.