Višňový sad je především pohledem na naši humanitu, tvrdí o poslední divadelní hře Antona Pavloviče Čechova francouzský režisér Daniel Jeanneteau. Drama z počátku 20. století uvádí ve francouzsko­-japonské koprodukci v divadle na předměstí Paříže, které v posledních letech vede.

Ve sklepení barokního paláce Pánů z Fanálu, sídla brněnského Centra experimentálního divadla, inscenují svědectví Igora Oliněviče z běloruské vazební věznice. Jedu do Magadanu je především podobenstvím o souboji dobra se zlem, také ale představuje radikální postoje jednoho anarchisty a vězně …

Die Reise, nová inscenace brněnského Terénu, pracuje s historickými fakty i mýty a hledá podstatu vztahu mezi německým a českým živlem. Jaké prostředky umožnily tvůrčímu týmu obstát se ctí během těžkého úkolu reflektovat bolestivé historické téma?

Režisér Ivan Buraj se v inscenaci Humanismus 2022 vyrovnává s otázkou, zda lze v době války na Ukrajině uvádět ruské autory. Příběh o skupině divadelníků trávících dovolenou v Itálii však víc než o ruské kultuře nebo okolnostech probíhajícího válečného konfliktu vypovídá o dnešním češství a …

Český dramaturg Thomas Rote debatoval s režisérkou Katharinou Schmitt před listopadovou premiérou jejich společné inscenace Poslední kapitola dějin světa ve Studiu Hrdinů. Hlavním tématem této jevištní adaptace Kleistova dialogu O loutkovém divadle je otázka, jak divadelními prostředky reagovat …

Monodrama v režii Jakuba Čermáka a s Danielem Krejčíkem v hlavní roli chce být obžalobou společenského systému – stejně jako knižní předloha, próza Kdo zabil mého otce francouzského spisovatele Édouarda Louise. Aktuální kontext dvojnásobné xenofobní vraždy v Bratislavě naléhavost tématu …

Michal Hába se pustil do dramatizace literární klasiky: Hugových Bídníků. Režisér, který si za více než dekádu svého působení vysloužil pověst provokatéra, ke kanonickému dílu přistupuje jako k úvaze o možnosti nové emancipace, když všechny pokrokové ideologie dávno vzaly zasvé.

Umělecká skupina Richtung22 přijela v říjnu do Prahy představit své (nejen) divadelní metody. Hlavním tématem rozhovoru byla rozdělená lucemburská společnost, ale došlo i na kritiku současného umění jako oblasti vyhrazené pouze pro střední a vyšší třídu.

Dá se tancem uživit? A jak to, že si takovou otázku vůbec klademe? Pokud máme dojem, že jde o zbytnou činnost, není od věci srovnat taneční povolání s některými profesními činnostmi vykonávanými v každé větší firmě. Především je ale třeba se ptát, jak vnímají své pracovní podmínky samotní tanečníci …

Divadlo Continuo svůj tradiční letní site specific projekt umístilo do českobudějovického nákladového nádraží. Ve vlakových vagónech tvůrčí tým nabídl působivou sérii obrazů, jimiž se snažil hledat odpověď na otázku, kterou si aktuálně klademe dennodenně: „V jakém světě to žijeme?“