Autorský kolektiv v čele s režisérem Janem Antonínem Pitínským a dramaturgem Matějem Nytrou inscenaci ’68 charakterizuje jako „hravou esej a volání po avantgardě“. Jejich snaze po padesáti letech reflektovat události bouřlivého roku nelze upřít nadhled, aktuálnost bohužel ano.

Inscenace Kreatur Sashy Waltz zaplavuje publikum výraznými obrazy, které propojuje tematická linie uprchlictví a vztahu jednotlivce a davu.

Patnáctý ročník festivalu Letní Letná zahájil svým „totálním divadlem“ katalánský soubor Baro d’Evel Cirk Cie, v jehož manéži hrají důležitou roli i koně a ptáci. Namísto jejich drezúry však novocirkusový ansámbl ukazuje pospolitý vztah mezi člověkem a zvířetem.

Albánská herečka Dasara Xhangolli přijela na slovenský festival Sám na javisku, zaměřený na monodrama, představit svou interpretaci známé hry Psychóza 4.48 britské dramatičky Sarah Kane. Mluvili jsme s ní o všudypřítomnosti násilí a o současné albánské divadelní scéně.

Divadlo X10, které léta působilo v budově Strašnického divadla, kvůli překážkám ze strany Městské části Praha 10 odchází do nového prostoru. Jeho ředitelka a dramaturgyně má za to, že se jedná o další projev umlčování nonkonformních hlasů v kultuře.

Jak evokovat v divákovi tancem či performancí pocity, které zažívá člověk pod vlivem halucinogenních látek? Zuzana Žabková s kolektivem tvůrců a tvůrkyň zkoumá, jakými technikami se lze alespoň přiblížit společné, sdílené halucinaci bez přímé intoxikace.

Jedenáctý ročník zavedeného slovenského festivalu nového divadla Kiosk pořadatelé překvapivě označili v názvu číslem 1, jako by chtěli zdůraznit nastoupení nové cesty – k ještě větší mezidruhové otevřenosti a důslednějšímu experimentování. Výsledek této volby ukázal možnou budoucnost …

Ukrajinský divadelní režisér přijel se souborem Zoloti Vorota v červnu do Prahy, aby uvedl inscenaci Stalkeři podle hry současného dramatika Pavla Arjeho. Mluvili jsme o mizivém evropském povědomí o Ukrajině i mládnutí tamější divadelní scény.

„Událostí sezony“ a vrcholem festivalu Tanec Praha 2018 se stala inscenace Dancing Grandmothers choreografky Eun­‑Me Ahn. Co západní publikum fascinuje na vrtících se korejských babičkách, jejichž pohybový neklid má k profesionálnímu tanci daleko?

„Zbytečný, je to zbytečný. Děláš úplně zbytečnou práci!“ přou se nad laptopem dva studenti v předsálí školního divadla DISK Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Protože jsem se právě zapsala na vstupní dveře na „směnu“ v Montovně a nad …