K populární jednoleté bylině lze přistupovat z různých úhlů pohledu – z medicínského, kriminalistického nebo ekologického. Klíčový je ale pohled z pozic morálky, společenských hodnot a norem. Spojené státy poskytují v tomto ohledu ilustrativní příklad.
Občas někteří jednotlivci nebo skupiny nepřijmou převládající společenské vztahy, hodnoty či normy. Tím, že si je neosvojí a dokonce je porušují, se v sociologickém smyslu slova stávají deviantními a s přibývajícím porušováním norem spadnou do role outsiderů, pohybujících se na okraji společnosti. V takové outsidery se v minulosti postupně proměnili i konzumenti marihuany. Látka, kterou využívali, tedy samotná rostlina, byla označena za ilegální (zákaz vlastnění, prodeje atd.). Není na tom nic překvapivého. Látky spojované například s etnickými menšinami či jinak „nemorálními“ obyvateli byly i v minulosti obvykle automaticky nazírány jako nebezpečné. V euroamerickém prostoru tak často můžeme pozorovat opakování stejného scénáře: jakmile došlo k pevnému spojení marihuany s nepopulární skupinou, následovalo objektivně nepodložené ztotožnění látky/drogy se zdrojem všeho společenského zla (zločinnost, duševní poruchy…). Další zdravý vývoj společnosti byl údajně možný, pouze pokud budou proti látce podniknuta účinná opatření. Jako modelový příklad (i když zároveň v některých momentech odlišný od vývoje v jiných zemích) mohou posloužit Spojené státy. Příklad je to důležitý i proto, že přinejmenším od skončení druhé světové války v tomto ohledu nekompromisní politika amerických elit významně ovlivňovala a ovlivňuje přístup k marihuaně ve většině států světa.
Nepostradatelná rostlina
Spojené státy se vyznačují dlouholetou a co do rozšíření a dopadu velmi významnou tradicí pěstování konopí. Její kořeny můžeme vystopovat již u anglických kolonistů, kteří rostlinu používali k výrobě lan, papíru, potravin, oleje či plachet. Na dlouhou dobu se tak konopí stalo nezastupitelným artiklem v řadě odvětví (například v mořeplavbě a lékařství). Postupně se ale konopí proměnilo v nebezpečnou drogu – marihuanu.
Ještě v 19. století prakticky neexistovala žádná federální právní úprava regulující používání omamných látek – kdokoliv mohl přijít do lékárny nebo drogérie a koupit si vše potřebné. Takzvaná patentovaná léčiva obsahující různé omamné látky byla předepisována prakticky k jakékoli léčbě a spotřeba těchto látek rostla rychlým tempem. Varování lékařů před tímto vývojem se objevovala velice sporadicky. Sami zdravotníci totiž mnohdy nepřesně interpretovali účinky používaných látek. Mimoto zákazníci i lékaři mnohdy ani netušili, co vlastně kupují a předepisují, neboť samotní producenti do svých produktů často přidávali různé druhy omamných látek neznámého množství a kvality. Mnoho závislých se dostávalo do závislosti zcela nevědomky. První náznaky určité změny ve vnímání závislých se začaly objevovat s příchodem čínských imigrantů kouřících opium. Konzumace omamných látek pomalu přestávala být nahlížena jako soukromá záležitost či neřest. K zásadním změnám ve vnímání závislých osob ale došlo až počátkem 20. století.
Drogy a vyvrhelové
První změna souvisela s tím, že se na trhu objevily nové omamné látky (heroin) a popularita těch starších (kokain) stále rostla. Obměnily se také řady samotných uživatelů. Čím dál častěji se v jejich řadách objevovali kriminálníci, prostitutky či přistěhovalci. Omamné látky začaly být více vidět, ze soukromých bytů a budoárů vyšly „na ulici“, a navíc byly stále častěji užívány pro „relaxační a rekreační“ účely.
Na obměnu uživatelů navázala změna jejich vnímání v očích veřejnosti. V souvislosti s postojem ke konzumaci drog se objevují etnické a sociální předsudky. Ve společnosti se ustálil obrázek typického narkomana, spojovaného s letargií, bídou, šílenstvím, zločinem a nakonec smrtí. Vedle toho již nebylo zlo spatřováno pouze v uživateli (slabá vůle), ale přímo v samotné substanci.
Určujícím se pro postoj americké společnosti vůči konopí ukázala první třetina minulého století. Na jedné straně bylo omezeno užívání konopí pro léčebné účely a víceméně stagnovalo její pěstování pro průmyslové využití, na straně druhé stoupla v některých částech USA konzumace marihuany z „rekreačních“ důvodů. A právě rozšiřující se kouření marihuany mezi nově příchozími Mexičany, jichž kupříkladu jen ve dvacátých letech přibylo do USA oficiálně téměř půl milionu, a její pozdější rozšíření mezi černochy a bělošskou mládeží se ukázalo být pro budoucí postup úřadů určující. Protestantská etika a panující nativistické a progresivistické nálady spolu se snahami o celkovou a důkladnou reformu společnosti přispěly ke změně vnímání mexických příchozích. Začali být považováni za cizí element, odlišný od většinové populace. „Líní, špinaví, násilničtí a ze své podstaty zločinní“ mexičtí nádeníci byli zpočátku identifikováni jako prakticky jediní konzumenti marihuany, přičemž to právě ona byla považována za příčinu jejich antisociálního chování (zločin – marihuana odstraňuje veškeré zábrany; duševní choroby – užívání vede dříve či později k šílenství). V tomto ohledu panoval všeobecný konsensus, který byl ovšem v rozporu s výsledky tří studií – Zprávy komise pro indické konopí (The Indian Hemp Drugs Commission Report, 1894) a Studie o zóně panamského kanálu (The Panama Canal Zone Study, 1925, 1932), jejichž závěry byly přehlíženy, přestože se tehdy jednalo o jediné informace z terénního výzkumu. Ve všech třech materiálech dospěli autoři k stejným závěrům – škodlivé účinky marihuany jsou značně zveličovány a rozumné užívání prakticky žádné škodlivé účinky nemá. Spíše než marihuana byly totiž v drtivé většině příčinou kriminálního jednání socioekonomické nebo psychické faktory. Zákonodárci však při tvorbě zákonů proti marihuaně spíše vycházeli z nespolehlivých a mnohdy záměrně tendenčních novinových zdrojů. Uzákonit prohibitivní zákony týkající se látky, s níž se valná většina zástupců lidu osobně nepotkala a která byla spojována s minoritami či obecně s „nebezpečím“, nebylo složité. Společenské vnímání marihuany tak prodělalo značnou změnu, která vyvrcholila přijetím federálního Zákona o zdanění marihuany (Marihuana Tax Act, 1937), a skutečně definitivní obrat byl dokončen až v poválečném období přijetím nové, skutečně drakonické legislativy. Ve zkratce řečeno, změna v přístupu k této zprvu pozitivně vnímané rostlině byla výslednicí řady faktorů – jmenovitě působení ideologie a xenofobních předsudků, jistého pokroku na poli lékařství, aktivity vládních úřadů všech úrovní a konečně značného vlivu médií. Všechny tyto vlivy působily současně, navzájem a zpětně se ovlivňovaly.
Krátká renesance
K jisté renesanci liberálního přístupu došlo až v šedesátých letech, kdy začala mít část veřejnosti k marihuaně tolerantnější postoj. Ten se nakonec odrazil i v reálné politice. Na konci dekády byly snižovány trestní sazby za zločiny spáchané v souvislosti s marihuanou, přičemž mnoho států Unie překvalifikovalo vlastnění a neziskovou distribuci malých množství ze zločinu na přestupek. Byla ovšem celá řada států, které provedly úplnou dekriminalizaci vlastnění a pěstování pro vlastní potřebu.
Naprostá změna kursu v drogové politice opačným směrem nastala s postojem vlády prezidenta Reagana na začátku osmdesátých let. V současné době je, navzdory snahám mnohých organizací přeřadit marihuanu ze seznamu látek nepřijatelných pro medicínu mezi látky legální, na federální úrovni trestným činem pouhé její držení. V jednotlivých státech USA se ovšem legislativa značně liší. V některých zákony umožňují lékařům provádět s marihuanou výzkum, musí však nejdříve získat povolení od federálních úřadů. Státní parlamenty mohou také uzákonit, že je držení a pěstování marihuany pro medicínské využití legální, avšak i v těchto státech, pokud není rostlina užívána pro stanovené účely, následují (či přinejmenším formálně mohou následovat) trestní sazby. I když je na úrovni jednotlivých států USA držení a pěstování marihuany legální, znamená samozřejmě nadále porušení federálního zákona. Ovšem osoba, která federální zákon porušila, je na státní úrovni chráněna tzv. výjimkou ze stíhání.
I když je využívání marihuany pro lékařské účely na federální úrovni značně omezené, budoucí vývoj bude pravděpodobně kopírovat trend započatý ve státech s liberálnějším přístupem. Řada států již přijala rezoluce vyzývající federální vládu, aby zajistila dostupnost marihuany pro lékařské účely či uzákonila, že má marihuana jistý lékařský potenciál. Marihuana se tak v jistém smyslu stává respektovanou látkou. I výzkumy veřejného mínění delší dobu ukazují, že pro ukončení zákazu lékařského využití marihuany hlasují více než dvě třetiny populace.
Autor je amerikanista.