Nakladatelství Lidové noviny vydává ve své ediční řadě Česká knižnice ta nejvýznamnější díla české literatury. Mezi svazky, které se v posledních měsících objevily téměř současně (Závadovy Básně a Bolzanovy Exhorty), se vyjímá bezmála sedmisetstránkový reprezentativní výbor z romanet Jakuba Arbesa, a to nejen svým úctyhodným objemem. Svůj podíl na přitažlivosti knihy má i spontánní čtenářova otázka po zařazených textech. Romanetové dílo Arbesovo je rozsáhlé a různorodé a možností, jak výbor komponovat, se nabízí řada. Je možné například uplatnit diachronní hledisko, sledující vývoj Arbesova romaneta, nebo představit jedno vybrané období, případně vyjít z tematických, motivických či časoprostorových vazeb mezi konkrétními texty.
Literární historička Jaroslava Janáčková s ohledem na charakter knižnice do svého výboru zařadila „nejlepší romaneta z času, kdy je Jakub Arbes soustředěně tvořil, uveřejňoval v časopisu Lumír a již v ty chvíle pro ně nacházel neběžnou čtenářskou obec“, tedy ze sedmdesátých let 19. století. Jedná se o pět romanet, která měla pro tento žánr zakladatelský význam: Sivooký démon, Zázračná madona, Svatý Xaverius, Newtonův mozek a Ukřižovaná. Svazek tak působí celistvě a zřetelně vypovídá o Arbesově postupném a soustředěném utváření jeho autorského žánru.
Knihu edičně připravila Martina Sendlerová, která důsledně vycházela z vydání poslední ruky, jež konfrontovala s předchozími verzemi a případně i s dochovaným rukopisem. Arbesovy pozdější úpravy označuje jako formální; týkají se většinou oblasti pravopisu nebo rozložení textu do vět (osamostatňování větných úseků) a odstavců. Její edice je vstřícná k Arbesovu osobitému stylu a usiluje o co největší zachování jeho autenticity, což je v naprostém pořádku. Osobně bych ovšem vytkl zvolené pořadí romanet, které nerespektuje jejich napsání, resp. první vydání, ale sled ve třetím vydání Sebraných spisů J. Arbesa (vydaných Ottovým nakladatelstvím v letech 1902–1916), z něhož editorka vyšla. Pakliže nebyly Arbesovy pozdější textové revize zásadního charakteru, natož aby proměnily původní texty ve výrazně odlišné, od prvních vydání emancipované verze, mohlo být využito původní posloupnosti, která by také lépe odrážela vývoj žánru.
Kvalitně editovanou pětici textů doplňuje komentář Jaroslavy Janáčkové, která se přítomnému tématu věnovala mj. v brilantní monografii Arbesovo romaneto z roku 1978. Ve svém doslovu podává stručný spisovatelův životopis, v němž sleduje především formování Arbesovy literární osobnosti (především proměny jeho postoje k literární tvorbě a k postavení umělce ve společnosti) a dále detailněji charakterizuje žánr romaneta. Sleduje jeho vznik, inspirace, proměny i jeho soudobou a pozdější – literárněkritickou i uměleckou – recepci, konfrontuje také jeho jednotlivé fáze s příslušnými etapami Arbesova života.
Přestože Arbesova romaneta patří k nejvydávanějším dílům české literatury 19. století a snad v žádné knihovničce nechybí alespoň jeden titul, nevychází tento svazek zbytečně. Koncentrace klíčových textů do jednoho svazku čtenáři umožňuje jednak soustředěnější proniknutí do autorovy poetiky a současně mu usnadní i případné porovnávání jednotlivých děl, nacházení blízkostí i odlišností v jejich tematice, motivice i kompozici.
Česká knižnice podle předběžného edičního plánu, umístěného na internetových stránkách projektu (www.kniznice.cz), zatím neuvažuje o zařazení dalších Arbesových děl. To ovšem neznamená, že by do „zlatého fondu české literatury“ nepatřilo například pozoruhodné torzo sociálního románu Štrajchpudlíci nebo pozdní romaneto Vymírající hřbitov. Zároveň je třeba připomenout, že dosud nevydána zůstává Arbesova korespondence i jeho deníky a že by také bylo přínosné edičně zpracovat Arbesovy juvenilie. Snad přítomná publikace viditelněji podnítí zájem o tohoto autora a bude motivovat k dalšímu bádání v jeho biografii a tvorbě.
Autor je postgraduální student v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK.
Jakub Arbes: Romaneta. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006, 680 stran.