Nekulturní vláda nevyhraje volby

V jakém stádiu jsou nyní jednání o kapitole kultura ve státním rozpočtu? Ministerstvo kultury má podle schváleného vládního návrhu disponovat výrazně nižším rozpočtem než letos. Máte před sebou ještě setkání, jež by mohla změnit situaci?

Vláda schválila návrh rozpočtu na příští rok a výhled na léta 2009 a 2010. Nehlasoval jsem pro něj, nesouhlasím s čísly, jež se týkají mého resortu. Nyní dochází k neformálním rozhovorům s ministry a s představiteli politických stran, s poslanci a senátory. Mým cílem je, aby rozpočet v konečné formě vyzněl pro naše ministerstvo podstatně příznivěji, minimálně stejně jako letos. Mělo by ještě dojít k jednáním předsedů koaličních stran o rozpočtové kapitole kultura. Věřím, že tam se to pohne.

Někdejší poslankyně Taťána Fischerová v rozhovoru pro A2 (č. 1/2006) uvedla, že předloni se ve sněmovně byli ochotni za kulturu zasazovat jen dva lidé, ona a Petr Bratský. Je teď situace jiná?

Ke všem poslancům přistupuji jako ke kulturním lidem. Byli zvoleni v demokratických volbách. Kdyby byli barbaři, přece by je nikdo nemohl zvolit. Věřím, že kulturu podpoří.

Zmíněným dvěma poslancům se nakonec podařilo přesvědčit ostatní, aby odhlasovali navýšení rozpočtu ministerstva kultury o sto milionů korun. Teď jde ale o vyšší částku...

Ano, chybí minimálně miliarda, bude potřeba víc než dvou poslanců.

Jaké používáte argumenty? Jak působí například fakt, že se každá koruna vložená do kultury zdvojnásobí?

U nás se na to velmi málo slyší. Ministerstvo kultury bylo vždy chápáno jako spotřební, i díky sobě samému, protože se od dob svého vzniku příliš nemodernizovalo. Mělo by se myslím změnit na ministerstvo kultury a cestovního ruchu. Tím by se z něj stalo ekonomické ministerstvo, které peníze vytváří. Pořád opakujeme, že sedmdesát procent návštěvníků ČR sem přijíždí za kulturním dědictvím a za kulturou. Kultura tedy vytváří velké hodnoty finanční a především službami, jež se na ni nabalují, se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu. Ať tu byla jakákoliv vláda, vždycky v ní byla mocnější skupina ekonomických ministrů.

Vy máte dojem, že tyto argumenty používáte pořád dokola, ale v médiích tak často nezaznívají. Ustavuje se tu kulturní lobby, jež by s médii spolupracovala?

Vzniká tu jisté podhoubí. Reprezentanti jednotlivých oblastí se začínají organizovat, předkládat návrhy, pracovat s médii, ovlivňovat politiky, které volili, formulovat argumenty o ekonomickém významu kultury. Na tvrzení, že kultura zachovává naši identitu, se slyší hůř.

Dělají lidé, kteří za kulturní veřejnost vystupují, podle vás nějakou zásadní chybu?

Chyba je, že se o tom nehovoří ještě více. V září se bude projednávat státní rozpočet…

A pak už to běží hodně rychle…

Je málo času. Nemá cenu vystřílet prach v okurkové sezoně, kdy se politika tolik neprožívá. Potřebovali bychom, aby se o penězích pro kulturu psalo od začátku září. Musíme si všichni uvědomit, že vláda, která kulturu nebude podporovat, nemůže vyhrát další volby.

Státní fond kultury nefunguje, protože poslanci nikoho nenominovali do jeho rady. Kdy to udělají?

Státní fond kultury chceme zrušit. Neplní úkoly, pro které byl zřízen, a tím se stává nadbytečným.

Podle zákona by měl mít příjmy z pronájmu nemovitostí, z prodeje různých předmětů, z loterie, veřejných sbírek…

Jeho příjmy jsou téměř nulové. Nikdy nefungoval. Jsou tu jisté peníze z pronájmu domu U Černé Matky Boží. Investice do muzikálového divadla v domě U Hybernů značně přesáhla rozpočet, takže investor má předplaceno nájemné do budoucna, z toho fond dlouhá léta nic mít nebude. Pak je tu bývalý Kulturní dům železničářů, nyní Národní dům na Vinohradech, jedině z toho nám jde slušnější nájem.

V uplynulých letech rozdělil fond v grantových řízeních pět až deset milionů korun, to přece není malá suma.

Na to, že jde o Státní fond kultury, to není velká částka. Měl by mít sto nebo pět set milionů, aby mohl něco dělat. Pro srovnání, na podporu kulturních programů jsme letos měli miliardu čtyři sta milionů.

Kolik je ve fondu nyní peněz?

Osm až deset milionů. Kdyby rada fungovala, byly by k dispozici.

Jakým způsobem se řeší dluh vzniklý kdysi zkrachováním Lotynky? Byly zastaveny domy U Černé Matky Boží a U Hybernů…

K vypořádání závazků vyplývajících z ukončení provozování loterie Česká lotynka byla v roce 1998 Státnímu fondu kultury ČR poskytnuta dotace ze státního rozpočtu ve výši 225,51 milionů korun. Ta dotace byla určena na úhradu závazků vůči Komerční bance. Fond ji splácí do státního rozpočtu, tedy ministerstvu financí, a to z příjmů získaných z využívání nemovitostí domu U Černé Matky Boží a domu U Hybernů po odečtu výdajů na dosažení těchto příjmů. Hotovostní příjem v současné době však má fond pouze z domu U Černé Matky Boží.

Další možnosti příjmů, které fond mínil využívat, odpadnou?

Chceme je využívat v nové podobě. Máme 32 příspěvkových organizací, z nichž největší je Národní památkový ústav (NPÚ). Ten spravuje 102 hradů, zámků a jiných památkových objektů. Ty mohou v oblasti kultury a cestovního ruchu sehrát podstatně významnější roli než hrají.

Jakou máte konkrétně představu?

Představte si, že vlastníte sto hradů a zámků. To je pozice, kterou má málokdo i v Evropě. Budete přemýšlet, jak jimi vydělávat peníze. Srovnávám, jak se třeba o své objekty starají restituenti – šlechta, soukromí vlastníci. Máme řadu hradů a zámků špičkové úrovně, které odpovídají soudobému pohledu na prezentaci a využití památek, ale v některých objektech se zastavil čas. Nevolám po disneylandech, to vůbec nemám rád, ale nemohu si dovolit nebudovat nové expozice, mít třetinu objektu nevyužitou, nemít tam kavárnu nebo restauraci, nic neprodávat, nemít ubytovací prostory vysoké kategorie. To nikomu nemůže ublížit. Na zámcích vždycky lidé bydleli a jezdili tam hosté.

Cesta podle vás vede částečným převodem na kraje?

Ne. Síla je v té stovce. Jakmile objekty převedeme na kraje, rozdrobíme je. Na kraje se převedla muzea a galerie, s nimi se hospodaří dobře, ale tento národní kulturní poklad by měl mít stát. Už proto, že stát ty objekty vyvlastnil – a teď by je zase odstátnil a převedl
na někoho jiného. Proč by je v tom případě neměl vrátit vlastníkům? Jsem pro to, aby je vlastnil stát.

Hrady zůstanou pod správou NPÚ?

Odborná složka NPÚ je pod obrovským tlakem povinností ve vztahu k památkám, zpracovává odborná vyjádření – a nevěnuje dostatek energie na oblast hradů a zámků, která může přinášet víc peněz. Buď bude v NPÚ sekce hradů a zámků s vlastním účetnictvím, nebo vytvoříme dvě instituce. Bude proveden audit, který nám řekne, kterou cestou by bylo lépe kráčet. V čele hradů a zámků musí být osoba s kulturním cítěním, vzděláním a myšlením, ale zároveň to musí být manažer.

Uspořádáte na tento post výběrové řízení?

To má svůj čas.

Kdy by audit mohl proběhnout?

Teď probíhá výběrové řízení na auditora. Do konce roku by mělo být rozhodnuto.

Uvažuje vaše ministerstvo o návrzích změn ve výběru daní, jež by zjednodušily a zvýhodnily mecenášství?

Hlavní slovo tu má ministerstvo financí. Jakákoliv podpora kultury, kdy se bude ubírat z vybraných daní, je vždy problém, snižuje se tím příjem do státního rozpočtu. Já bych byl první, kdo by přivítal vstřícnější daňovou politiku vůči kultuře. Ale vedle toho máme sociální charitativní činnost, sport – a už je toho mnoho.

Probíhá debata o těchto možnostech?

Na půdě našeho ministerstva ano, ale ve vládě jsme ještě nic takového neprojednávali. Zastávám názor, že peníze na kulturu by se měly otáčet dole, ve městě nebo v obci, kde se vydělají. A stát se pak nemusí zdaleka tak starat.

Přejděme k šetření. Začínáte šetřit na příspěvkových organizacích…

Veřejnost nezajímají mandatorní výdaje; platové výdaje všech kulturních institucí, zdravotní a sociální pojištění, daně z objektů a tak dál. V resortu máme asi sedm tisíc lidí. Důležité jsou peníze, kterých se nedostává na aktivní kulturu. Není možné v současné situaci jen udržovat instituce. Musíme přeškrtat investice, k tomu nás nutí státní rozpočet. Slučování, kdy se udrží počet zaměstnanců, nic neřeší. Chceme některé organizace předat obcím nebo krajům a jiné sloučit tak, aby se náklady na provoz snížily. Celkem ušetříme sto padesát až dvě stě milionů.

Národní památkový ústav má z těch sedmi tisíc zaměstnanců téměř dva tisíce. A i podle samotné památkové obce je tam strnulý stav.

Tam musí přijít svěží vítr, to cítíme.

Nejvíc obav budí avizované sloučení Divadelního ústavu a Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS)...

Divadelní ústav vznikl v padesátých letech. Proč nevznikly ústavy jiných uměleckých oborů? Zřejmě to měl být orgán, který měl dohlížet, aby divadelnictví šlo správnou cestou. Ta doba dávno pominula. Teorii divadelního umění obhospodařují divadelní a filosofická fakulta. Proč by tady nemohl vzniknout institut i pro film, výtvarné umění, architekturu, design a podobně? Máme tu také NIPOS; říkali jsme si, sloučíme je do jedné instituce. Přejdou do ní dvě třetiny z obou institucí a výsledný ústav nebude dělat vše, co se dělalo předtím – soustředíme se na aktuální problémy. Ušetříme asi třetinu mzdových prostředků. Dočetl jsem se v tisku, že v pozadí je dům v Celetné ulici, který chceme prodat. To jsou nepodložené novinářské spekulace.

Sloučená instituce nebude mít divadlo jako hlavní náplň?

Bude tam sekce pro divadlo.

I pro literaturu?

Ano. A třeba pro amatérské umění.

Myslíte si, že se divadelní fakulty a ústav vzájemně kopírují?

Nekopírují, ale je tu volnější prostředí. Logicky mohu říci, že představitelé nebo zástupci výtvarné oblasti nic takového nemají.

Oni neříkají, že jim to chybí.

Neříkají, ale třeba to chybí. Kdyby Divadelní ústav nebyl, kdyby ho komunisti nezaložili, divadelníci by taky tak nevystupovali. Jsme bohužel tlačeni finanční situací. Musí být zdravý poměr mezi tím, co budeme dávat do teoretických ústavů a co na podporu kulturních programů řady divadel. Když nám tam budou scházet peníze, nebude nic platné, že máme Divadelní ústav v plné síle.

Ústav vytvořil funkční systém propagace české kultury v zahraničí. To zmizí?

To vůbec nechceme. Chceme, aby Divadelní ústav jako jedna ze sekcí nového institutu pracoval dál, ale určité zeštíhlení tady být musí. Všechny instituce si budou muset utáhnout opasek. Nemůžeme to řešit tím, že zařízneme živou kulturu, že zmizí desítky až stovky grantů malým scénám, hudebním festivalům a peníze na památky.

Bude případnému sloučení předcházet audit?

Ano. Nechceme rozhodovat bolševickým způsobem; chceme nalézt optimální fungování. Ekonomika tam musí hrát svou roli. Plně chápu ministra financí Kalouska i premiéra. Dostali zadání snížit schodek veřejných rozpočtů podle maastrichtských kritérií, jinak sem nepůjdou daleko větší peníze z Evropské unie. Já mám úkol postupně navyšovat rozpočet ministerstva kultury až na jedno procento v roce 2010 ze státního rozpočtu, to se sleduje na grafech. Musím bránit svůj resort, ale vím, že není možné navyšovat zadluženost veřejných rozpočtů.

Příspěvkových organizací je třicet dva, mezi nimi instituce jako Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi nebo Husitské muzeum v Táboře, které mají význam spíš regionální…

Ministerstvo kultury mělo v roce 1990 třikrát víc příspěvkových organizací. Řada z nich byla předána krajům. Ale nebyl v tom systém. Některé instituce regionálního charakteru byly ponechány pod ministerstvem. Husitské muzeum mělo jít v  balíku dalších při vzniku samosprávných krajů. Tehdy na kraje přecházela například celá oblast středního školství. Loutkářské muzeum v Chrudimi by mělo mít město Chrudim nebo kraj. My jim dáme dům, zapůjčíme loutky a ať si muzeum provozují sami. Pokud jim na muzeu nezáleží, loutky dáme jinam. V Českém Krumlově byly například loutky zapůjčeny soukromníkům, je to podstatně levnější, bez státních zaměstnanců.

Které jsou další instituce, na nichž lze ušetřit?

Proč by Státní opera nemohla být metropolitní, proč by si ji nemohlo vzít město Praha, když například Národní divadlo v Brně je příspěvkovou organizací města? Nebo Laterna magika. Rok od roku to s ní jde s kopce, zmenšuje se návštěvnost, nemá nové inscenace. Poměrně neznámou institucí s velkým bohatstvím je Památník národního písemnictví. Podíváme-li se na letohrádek Hvězda, nevím, jaká je tam návštěvnost a co se tam ukazuje. Musíme prověřit všechny naše příspěvkové organizace. Nikde nechceme nic fungujícího likvidovat, naopak, chceme je rozproudit.

Co například míníte rozproudit?

Například Národní technické muzeum. Má­me též několik let staré vládní rozhodnutí o zřízení Železničního muzea. To by mělo vzniknout v prostoru Masarykova nádraží, už vznikají architektonické studie. Muzeum dostane návštěvníky města na osu Železniční muzeum – Vojenské historické muzeum – Národní památník na Vítkově. Technická kultura je všem nejbližší. Viděli jsme, co lze udělat s Národním muzeem, když ho dostane do ruky šikovný ředitel – co by se pak dalo udělat s Národním technickým muzeem? Zaspal tady design a další věci. Technické muzeum v Brně je podstatně vitálnější.

Jste pro odstátnění všech příspěvkových organizací?

Příspěvkové organizace by se mohly změnit na veřejnoprávní instituce. Podobně, jako se odstátnilo vysoké školství a stala se z něj veřejnoprávní instituce. V minulém roce to byly také vědecké instituce. Národní instituce by se odstátnily, dostávaly by peníze ze státního rozpočtu, část by si vydělaly, část by získávaly přes granty, měly by svou správní radu, dozorčí radu, která by volila ředitele. Byl by to demokratičtější způsob.

To se týká i takzvaného národního pokladu?

Ano.

Uvažujete po vzoru třeba Blairovy Anglie o zrušení vstupného do národních institucí?

Debatoval jsem tom s generálním ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem. Vstupné se zruší do stálých expozic a na jednotlivé výstavy by se platilo. Pracujeme na tom. Můj památkový odbor připravuje návrh ná­vštěvnického pasu a rodinných pasů do hradů a zámků.

Milan Knížák před časem tvrdil, že by se v tom případě musel zvýšit rozpočet Národní galerie o deset milionů.

Pokud nedostaneme peníze navíc, rozpočet se zvyšovat nemůže. Nemůžeme to dělat na úkor jiných institucí.

Jak propagujete českou kulturu v zahraničí?

To je věc větší spolupráce s ministerstvem zahraničí. Dovedeme si představit, že bychom Česká centra, která obhospodařuje, řídili sami. Především ale chceme využít naše předsednictví EU, to umožní velkou propagaci. Francouzi se na to velmi dobře připravují, už jsem o tom debatoval s jejich velvyslancem u nás. Ministerstvo kultury ve Francii má sílu ministerstva obrany a vyplácí se jim to. Nasednout na vlnu, kterou oni rozjedou, by bylo dobré. Propagovat naši kulturu chceme především v Evropě.

O přechodu Českých center pod MK se vážně jedná?

Ne. My teď přebudováváme ministerstvo, hledáme nové lidi do zahraničního odboru, protože MK vlastně nemělo žádnou zahraniční politiku. Mým cílem je, aby zde pracoval tým mladých, kreativních lidí. Pak osoba ministra není tak důležitá. Ministr není spasitel kultury, to je nejhorší myšlenka, jaká může být. Kam ministr přijde, všichni očekávají, že tu hodí deset milionů, támhle padesát – to je takový podivný zvyk. Měl by tu být transparentní způsob udělování grantů a dotací. Někdo dnes dostává dotace, ty má jisté, jiný musí bojovat o granty, a pak jsou tu supervýznamné kulturní instituce, na které se každý bojí sáhnout, protože mají velkou mediální moc. Ministerstvo se už hodně dlouho pohybuje na zvláštním půdorysu, myslím si, že přesah do designu, do architektury, technické kultury a vůbec do kulturního průmyslu je tady potřeba.

Držme se horší varianty státního rozpočtu. Mohlo by se omezování investičních výdajů promítnout do Národní knihovny a Národního muzea, kde jsou započaty obrovské projekty?

Financování Národní knihovny vychází ze zákona, který byl přijat k použití prostředků Fondu národního majetku. To s naším rozpočtem nesouvisí, přes nás ty peníze jen přetečou. To záleží na vládě a ministerstvu financí.

Ty dvě instituce tedy mohou být klidné?

To nevím. Nechal jsem si vypsat, na čem všem se vláda v kultuře usnesla, a zajímá mě, co z toho je reálné a co vládě navrhnu zrušit. To je stejné jako s koncepcemi. Tady se vytvářely obrovské kulturní koncepce. Myslím si, že koncepce by měla být jedna. Stručná, přehledná a reálná.

Úvody těch koncepcí obsahují argumentaci pro státní podporu kultury, kterou teď všichni používáme.

Chci z toho vytáhnout to dobré a udělat stručný dokument.

Nevede cesta pro podporu kultury též přes vaši vlastní politickou stranu? Žádná ze stran si zatím kulturu nevzala jako velké politické téma. KDU-ČSL je teď v médiích zmiňována především v souvislosti s kauzou předsedy Jiřího Čunka. Nebylo by dobré, kdyby měla i silné pozitivní téma?

To by se jistě dalo. Nejsem žádný velký straník, jsem prostý ministr a čekám, že se toho strana více ujme.

V rozhovoru pro LN jste řekl, že v případě, že budete muset odstoupit, zanecháte tu občerstvené ministerstvo.

Ano, je tu dost nových lidí.

Kolik je to v procentech?

V procentech to tolik není. Především jsou tu noví lidé v čele věcných odborů. Vyzval jsem obce a kraje, aby mi sem dodaly čerstvé síly. Máme úplně novou informační kancelář, mému tajemníkovi je dvacet dva let. Potřebujeme nové lidi do zahraničního odboru, mladé a šikovné, kteří to budou dělat jinak, než by to napadlo nás.

Často mluvíte o tom, že možná odstoupíte …

Byl jsem vyzván do této funkce za podmínky, že se budou zvyšovat finance na kulturu. To je v programovém prohlášení vlády. Pod váhou programového prohlášení vlády jsem se stal ministrem. Kdyby mi řekli, budete ministrem, kterému ořežeme rozpočet, nedělal bych to.

Přibližování se k jednomu procentu je ve všech vládních programových prohlášeních od roku 1999, ale neplní se.

Musím to přece brát vážně. Jinak je to podvod na voličích. Mám za úkol navyšovat – pokud se mi to nepodaří, musím čestně odstoupit.

V čem spočívají vaše změny v chodu ministerstva?

Rádi bychom víc otevřeli Nostický palác. Zatím je to tu uzavřené a byrokratické. V přízemí chceme udělat velké informační centrum a kavárnu. Ať jsou tu lidé k dispozici, ať působíme vstřícným kulturním dojmem. Navázali jsme vztahy s Vysokou školou umělecko-průmyslovou, jíž můžeme poskytnout výstavní prostory, a studenti nám navrhnou web.

Kulturní centrum Nostického paláce už nefunguje?

Ne, tam byly problémy, které šetřil Nejvyšší kontrolní úřad.

Chtěl byste mít ministerstvo v jednom domě?

To není důležité.

Bývalý ředitel odboru strukturálních fondů Aleš Grof na ministerstvu ještě pracuje?

Pracuje, ale není ředitel.

Má za sebou nějaké úspěchy?

O úspěších budeme moci hovořit, až se tady z evropských peněz, z  Integrovaného operačního programu, něco udělá. Mělo by jít až o sedm miliard pro naše ministerstvo na léta 2007 až 2013. Nejdou přímo na památky, ale na infrastrukturu, na revitalizaci území a areálů.

Jak chcete evropské peníze využít?

Na komplexy v památkových zónách, kde bude vysoké školství, alternativní vzdělávání, konferenční prostory, kultura – a pak nutně gastronomie a ubytování. V Ostravě jednáme o využití areálu starých Vítkovic, v Ústeckém kraji chceme oživit Terezín, v Západočeském kraji plaský a kladrubský klášter, ve Středočeském kraji se nám zdají nejvhodnější Veltrusy. Dobrý projekt středoevropského centra moderního umění má Olomouc, v Jihomoravském kraji půjde nejspíš o lednicko-valtický areál, tam by vzniklo centrum pro krajinnou architekturu. Nechceme evropské peníze rozdrobit, chceme je dát v kraji do jednoho nebo dvou míst, aby tam bylo všechno a začalo to fungovat. Jako středně velká fabrika, včetně ekonomiky. Nelze to rozdělat a čekat na další dotace. Lidé se tam musejí vracet, žít tam, vytvářet myšlenkové hodnoty. Když se to podaří, vytáhneme z absolutního srabu řadu míst v republice.