Když se řekne hip hop, málokoho napadne, že nejde o záležitost hlavního proudu. Velký boom tohoto stylu ale začal až v posledních letech a ještě koncem devadesátých let byl u nás i ve střední Evropě de facto undergroundem.
První hiphopové koncerty v malých klubech navštěvovali v podstatě jen lidé z okruhu kapel, sprejeři a pár nadšenců. Přestože už existovalo několik kvalitních skupin, masový hudební průmysl o tuto oblast nejevil zájem. Obrat nastal s popularizací hip hopu v USA a jeho pronikáním do žebříčků hitparád. V České republice si začal získávat mladé až po hitparádovém výstupu skupiny Chaozz a s vydáním první desky Penerů Strýčka Homeboye. Pod vlivem amerického a britského hip hopu zde rychle vznikaly nové kapely, tento žánr zdomácněl a získal si hodně českých posluchačů.
S rozšířením hip hopu se také pootevřely peněženky sponzorů. V reakci na nárůst objemu hudební produkce klesla ovšem prodejnost originálních desek a to způsobilo větší závislost hudebníků na sponzoringu.
„Projekt, kdy je třeba vydat desku a případně k ní natočit jeden klip, nelze bez podpory zvládnout. Anebo to jde, ale musel by to být návrat k původnímu undergroundu, což by při současné velikosti scény znamenalo, že vlastně vyklidíme pole,“ vysvětluje Wladimir 518, rapper a výtvarník. Tím by však podle něj dostali šanci ti, kteří se v žánru snaží prosadit s hloupými texty a nekvalitní muzikou. „Současné kapely vědí, jak to celé začalo a drží si i určité etické zásady. Stejně jako já chtějí dělat věci co nejvíce nezávisle, přemýšlí i o obsahu a scénu berou pořád tak nějak jako svůj alternativní prostor,“ míní rapper.
Situace na poli hip hopu je ale rozporuplná. Na jedné straně se ještě pořádají menší akce v duchu původní myšlenky nezávislé scény, koncerty s podporou majitelů malých pražských obchodů pro grafitti writery, obchodů s oblečením, klubů apod. Tito „mecenáši“ jsou sami součástí scény a udržují ji v původních kolejích. Mohutnější tlak ale vyvíjí sponzoři při pořádání větších akcí a také na samotný proces vydávání hudby.
„Na našem vlastním labelu (BIGBOSS) vyjde vydání desky s klipem řádově na dvě stě tisíc korun. Když se prodá maximálně pár tisíc kusů, k umělcům nebo zpátky k labelu se vrátí jen minimální peníze. Když pak například Jim Beam nabídne za logo na cédéčku 40 tisíc korun, je to vlastně dost důležitá podpora, zaplatí část studia a podobně,“ vysvětluje Wladimir. Pro letošní léto je ale typická nová, podle mnohých rapperů dost brutální zkušenost. Do hip hopu totiž ve velkém vstoupili mobilní operátoři, kteří v reklamě obecně působí v symbióze s největším mainstreamem.
„Zatímco dříve byl hlavní a jedinou letní akcí Hip Hop Kemp, letos se přidávají Hip Hop Jam, který je vlastně reklamní akcí T-mobile a Hip Hop Allstars pod hlavičkou O2,“ pokračuje Wladimir.
Operátoři se sice na akcích snaží nutit lidem kredit do telefonu či nový mobil s foťákem, na druhou stranu se však díky jejich penězům dostávají na scénu kapely, které by jinak nepřijely.
Zdá se, že ani tyto akce scénu nespasí. Když porovnáme návštěvnost loňského Hip Hop Kempu (cca 20 tisíc lidí) s aktuálním prodejem desek, je zřejmé, že se velká část „scény“ s tímto populárním stylem jen veze. „Drtivá většina na fungování scény neparticipuje ani tím minimem, že si koupí desku nebo návštěvou koncertu… Hudbu si stáhnou do ipodu a peníze utrácí za nějaký svůj styl, za to, jak vypadají, za oblečení. Je to dost směšné, ale zároveň je to holá realita,“ říká rapper z Penerů.
Potřeba sponzoringu je patrná i mimo hip hop. Velké koncerty vážné hudby podporují banky; existují akce, které se tváří zcela nezávisle, přitom na ně ale přispívá stát. I přes pronikání reklamy do hip hopu nekončí v tomto odvětví velké peníze. To je dáno přístupem obou stran: hiphopeři si střeží určitou nezávislost a reklamní agenti mají obavy, aby peníze neutratili zbytečně, protože by je mohli z firmy vyhodit. Formy propagace jsou různé a těžko říct, která představuje větší zlo. Některé, zvláště velké firmy se chtějí příliš zviditelnit. Pořadatelé by vyzdobili kapelu jako reklamní kulisu, zatímco ona se s nimi hádá o velikosti a umístění loga. Kritiku českých návštěvníků sklidila třeba jedna z polských breakdance soutěží, v níž mladí tanečníci soupeřili před obrovským logem Mc Donalds, okolo poletovaly balónky a přihlížel legendární maskot firmy.
„Zaleží na každém, ale my bychom nikdy nešli do něčeho, co by se jmenovalo stylem O2 Extraliga. Sponzor vám nikdy nemůže dát tolik, aby naší hranici překročil, nebo by musel dát tolik, aby nám zbylo na deset desek, a to se nikdy nestane,“ tvrdí Wladimir a naznačuje, že za nabídky, které Peneři nechtějí, si říkají nepřijatelně vysoké sumy. Sponzora si lze najít i opačným postupem, jak dokládá případ této skupiny. „Chlastáme už deset let Havanu a zpíváme o tom v nějakých textech, tak nám podpořili turné,“ říká rapper. To, že by do svých písní zahrnuli třeba produkt České Spořitelny, považuje za nesmysl. Hip hop bezesporu je reklamou a dalšími nešvary ovlivňován, zároveň se ale utváří i odpovídající reakce, která se snaží obsah udržet a nepropadat penězům. Ostatně texty českých kapel zatím nejsou o blahobytu a přepychových autech. Aneb slovy Penera: „Nerapujeme o tom, že máme pět kár, protože nemáme ani jednu.“
Autor je redaktor deníku Právo.