Jiné myšlenkové vazby, jiné melodie

Co pro vás znamená migrace?

Pojem migrace zahrnuje především – vědecky viděno – veškerá „stěhování z místa na místo“: útěk, překračování hranic z různých důvodů, dobrovolné vycestování nebo vyhnání kvůli válce nebo diktatuře. Já jsem s tímto pojmem doslova „vyrůstal“. Migrace pro mě představuje politicko-osobně motivovaný útěk rodičů z tehdejšího Československa do Rakouska. Migrace, a v tomto smyslu i emigrace, znamená ztrátu kontextu, jazyka a přinejmenším částečnou izolaci. V zásadě bych v ní ale spatřoval šanci: integraci – která spadá vjedno se sociální inteligencí –, dvojjazyčnost a naději na důstojný život.

Jak jste na vlastní kůži vnímal negativní konotace přistěhovalectví?

Být jiný, cizí, to není žádný med. Člověk ustavičně cítí nepřátelství „domácího obyvatelstva“. Dobře si vzpomínám, že mi říkali bémák – což byla v tehdejší dolnorakouštině jednoznačně nadávka. A tam, kde přímo nešlo o nadávku, zazníval v tomto výrazu aspoň nádech pohrdání. Přesto si myslím, že termín migrace nemůžeme negativizovat – pozitivní rezonance byly patrné i dříve. A možná proto si velmi často spojuji migraci s odvahou.

Je možné z literatury vydělovat speciální oblast: migrační literaturu?

Migrační literatura nepochybně existovala, nicméně mám pocit, že zde operujeme s termínem, který byl typický spíš pro dvacáté století. Rád bych věřil, že v dnešní Evropě žijeme kosmopolitněji. Především jako spisovatel mohu pracovat z jakéhokoli místa na světě – a navíc si myslím, že povolání spisovatel má v mnoha zemích dobrou pověst. Současně si uvědomuji, jaký potenciál mají německy píšící autoři neněmeckého původu.

Může migrační literatura obohacovat?

Určitě, dokonce bych si dovolil říct, že migrační autoři dominují německé literární scéně, anebo ji přinejmenším výrazně ovlivňují. Podle mě je to zásluhou jejich schopnosti vnášet do jazyka dané země nové prvky a motivy, jiné myšlenkové vazby, melodii a formální vzory. Migrační autoři tvoří rozhraní dialogu dvou jazykových rodin – a to může z dlouhodobé perspektivy působit jedině kladně. Z mého pohledu představuje současná německá literatura pestrou směs, a to, že je v této chvíli tak populární, zásadně souvisí s mnohostí, která se v ní zrcadlí.

Jaké jsou vaše zkušenosti s reakcí na psaní a původ?

V Rakousku se spojoval můj původ vždy s jistou (českou) literární tradicí. Častokrát jsem byl dotazován, proč nepíšu česky, ale německy, nebo nakolik ovlivňuje čeština německy psané knihy atd. Ale obávám se, že v tom pro literární kritiku není příliš opěrných bodů. Nicméně se snažím, abych byl vnímán jako českorakouský spisovatel. V Rakousku už jsem pevnou součástí mladší literatury. V Česku zatím nikoli.

Měli by být migrační autoři podporováni státem?

Stát by měl podporovat intelektuální integraci, to znamená výměnu, stipendijní programy, ceny a publikační možnosti. Principiálně se dá říct, že pro literaturu jako takovou se toho nikdy nedá udělat dost. O závislosti ale nemůže být řeč. Je totiž zřejmé, že literatura se nedá instrumentalizovat, žije si vlastní životem. Ale pochopitelně žijeme v poněkud privilegované době.