Boj na nůž

Řekne-li se Alfred Hitchcock, vybaví se většině lidí filmy jako Ptáci, Vertigo, Psycho, Okno do dvora, Na sever Severozápadní linkou... Vzpomene si na mnohé proslulé scény, dnes už téměř ikonické postavy, nezaměnitelný způsob „brnkání na nervy“ i osobitý humor. Mnohým prolétne myslí pojem „mistr napětí“, jiným se vybaví nesčetné množství filmů, které se k Hitchcockovi hlásí nebo jej vysloveně citují. Tvorba Alfréda Hitchcocka (1899––1980) je alespoň ve své vrcholné fázi z konce padesátých a z první poloviny šedesátých let téměř všeobecně známá, stejně jako silueta impozantní postavy jejího tvůrce. Před několika lety jsme měli možnost se s vrcholnými režisérovými díly seznámit i prostřednictvím dvou DVD boxů, jež nám přinesly celkem čtrnáct filmů. Na sklonku loňského roku přišla na český trh další hitchcockovská „krabice“.

Pokušení a farmářova žena

Pro většinu diváků ale půjde o netradiční setkání s dílem slavného tvůrce. Box totiž obsahuje sedm raných Hitchcockových filmů, které (až na jeden) vznikly v produkci British International Pictures, tedy ještě před režisérovým odchodem do zámoří. Snímky Farmářova žena (1928), Světový šampion (1928), ...a neuveď nás v pokušení (1930) pocházejí dokonce ještě z období němé kinematografie, následující Vražda! (1930), Boj na nůž (1931) a Číslo sedmnáct (1932) už patří zvukové éře. Jediným zámořským titulem je v této kolekci Zahraniční dopisovatel (1940), natočený jako druhé americké angažmá a předznamenávající jeho klasickou tvorbu.

I když se Hitchcock proslavil především v zámoří, v případě právě vydávaných titulů nejde o žádné podřadné „zboží“. Filmoví historici sice z tohoto mistrova období vyzdvihují i jiné snímky, v boxu nabídnutá sestava ale ani tak není bez zajímavosti. Například Hitchcockův poslední němý film ...a neuveď nás v pokušení je obecně považován za jeho nejlepší snímek z období němé éry (pro českého diváka navíc obohacený o hereckou účast Anny Ondrákové neboli Anny Ondra v roli Kate) a v USA natočený Zahraniční dopisovatel patří k jeho nejúspěšnějším filmům vůbec (získal 6 oscarových nominací).

Předzvěst rodícího se režisérova stylu

Díky této kolekci tak máme možnost se seznámit s Hitchcockovou tvorbou, která se v mnohém liší od toho, na co jsme u něj zvyklí. Některé z vydaných filmů budou zajisté překvapivé i pro filmově vzdělané publikum. Předně jde o díla, jež nejsou obecně známá, neboť je režisér tvořil v době, kdy si teprve získával pozornost producentů a diváků. Hitchcock se ve dvacátých a třicátých letech jako svébytný autor teprve profiloval, vytvářel si své osobité postupy, zkoušel různé žánry, hledal své „místo“. Ze sedmi snímků lze za klasický hitchcockovský označit jen právě ten poslední, Zahraničního dopisovatele. Vše ostatní je pozoruhodnou žánrovou směsicí, v níž se autorův rodící se rukopis mnohdy hledá jen těžko. I když...

Do jisté míry lze takové tvrzení označit za problém hlavně divácký. Vždyť kdo by u Hitchcocka čekal, že natočí komediální grotesku s téměř tragikomickým vyzněním o usilovném hledání manželky pro ovdovělého farmáře (Farmářova žena), klasické melodrama o soupeření dvou boxerů zamilovaných do jedné dívky (Světový šampion) nebo konverzační drama o nesmiřitelném nepřátelství dvou rodin (Boj na nůž)? Hitchcock se v myslích diváků stal převážně autorem psychothrillerů a špionážních dramat s tajemnou či vypjatou atmosférou, jejichž hrdinové jsou souhrou nešťastných okolností obvykle odkázáni jen na sebe. Jednoznačné zaškatulkování Hitchcocka nás tak v tomto případě omezuje ve vnímání jeho starší tvorby, která se i přes určitou „zapomenutost“ jeví jako velmi zajímavá a pestrá.

Jak je dostatečně známo, Hitchcock byl v podstatě hravý člověk, který motivy a postupy ve svých filmech rád tříbil a vybrušoval jejich ztvárnění k maximálnímu účinku. Fascinovala ho možnost „komunikace“ s publikem, v níž se jako autor cítil tím, kdo ovlivňuje (a mnohdy manipuluje) vnímání a prožitky diváků. A často si ze svých diváků také (decentně) utahoval, což je vlastní i všem dalším filmům z kolekce.

Už v němých snímcích je patrné, že se snaží využít jakoukoliv možnost vizuálního sdělení, které by přispělo ke kontinuálnímu vnímání a prožívání příběhu, tedy bez rušivých textových mezititulků (příznačné je, že u filmu začínal právě jako autor mezititulků k filmům jiných režisérů). Snaží se tedy promyšlenou obrazovou kompozicí a umnou střihovou kombinací dosáhnout sdělení, v němž divák neztratí „nit“ a navíc bude emocionálně zasažen. Překvapivé jsou v tomto směru například vizuální prvky, inspirované filmy německého expresionismu nebo tehdejší filmové moderny. Hitchcock využívá rozličné pohyby kamery, které vtahují diváka do zobrazeného filmového prostoru, neobvyklé úhly snímání, osvětlení, netradiční střih. Příznačné je, že i ve zvukových filmech se zvuk stává dalším vyjadřovacím prostředkem. Mnohem více pozornosti než dialogům tedy věnuje různým ruchům a zvukům, které doplňují jeho obrazové pojetí.

Jednotlivé filmy jsou v DVD boxu na samostatných discích a lze je zakoupit i odděleně. Všechny filmy jsou v klasickém obrazovém formátu 1.33:1, anglický zvuk je ve dvoukanálovém mono (DD 2.0), stejně jako český dabing, použitý u většiny zvukových snímků (z nepochopitelného důvodu chybí u filmu Zahraniční dopisovatel). Všechny disky jsou samozřejmě vybaveny i českými titulky a českým menu. Bonusových materiálů jsou ale prosté.

Hitchcock se nám zde představuje v podobě, která má ještě daleko k jeho vrcholným dílům. Je to ale originální a svébytná podoba. Všechny v boxu zařazené filmy jsou zajímavou exkurzí do režisérova uměleckého vývoje a jejich vydání můžeme považovat za jeden z nejvýraznějších edičních počinů minulého roku.

Autor vede nekomerční web věnovaný vybraným filmovým tvůrcům a dílům www.nostalghia.cz.