Reakce na postoje české diplomacie k rusko-gruzínskému konfliktu o Jižní Osetii je zároveň výzvou ministru zahraničí, aby v souladu se zákonem o právu na informace odpověděl.
Vážený pane Karle Schwarzenbergu, jakožto občan České republiky jsem se před časem z Vašich úst s úžasem dozvěděl, že v konfliktu o Osetii stojím na straně státu, jenž se rozhodl vojensky napadnout lidi, které prohlašuje za své občany. V době Vašeho prohlášení byla Gruzie napadena Ruskem – a bylo rovněž známo, že začátek války představoval útok na město Cchinvali a jeho civilní obyvatele. Vaše prohlášení, učiněné jménem deseti milionů lidí, znamenalo přihlášení se k zodpovědnosti za tento zločin a za rozpoutání války. Nemám moc zasahovat do Vašich příštích prohlášení, která ze mě a z mých spoluobčanů učiní spoluviníky válečných zločinů, abych však alespoň věděl, s čím mohu v této věci počítat, obracím se na Vás s několika otázkami.
1. Gruzie napadla civilisty v Jižní Osetii mimo jiné českými zbraněmi. Jak je možné, že došlo k jejich prodeji do země, kde jsou použity proti civilistům? Kdo je za tyto prodeje zodpovědný a jaké ponese následky za své jednání? Jaké kroky přijme Vaše ministerstvo k tomu, aby se podobná situace neopakovala?
2. Byla by česká reakce stejná, pokud by se krize odehrála za půl roku, tedy v době českého předsednictví EU? Byla by Česká republika, jejíž diplomacie během krize předvedla prapodivnou kombinaci stranickosti a nemohoucnosti, schopná na tuto krizi za takových okolností vůbec reagovat? Zmohla by se na víc než na projevy historicizujícího narcismu, které vycházely ze zavádějících paralel tu k československému roku 1938, tu k československému roku 1968, které dávaly jasně najevo, že naše diplomacie není schopna vidět v mezinárodních problémech jejich vlastní povahu, ale že pro ni představují pouze zrcadlo, v němž se zhlíží?
3. Česká republika plánuje poskytnout 150 milionů humanitární pomoci Gruzii. Kolik peněz poskytne bombardovaným Osetincům? Jak dohlédne na to, aby tyto peníze nebyly přímo zneužity militaristickou vládou v Tbilisi k válečným účelům? A jak odpoví na námitku, že tyto peníze mohou být zneužity nepřímo, respektive že představují nepřímý příspěvek k budování kupní síly pro další zbraně například české výroby?
4. Pokud by Gruzie byla v NATO, znamenalo by to pro nás závazek bránit ji vojensky proti ruským vojákům, kteří reagovali na gruzínský útok na civilisty?
5. Nedomníváte se, že západní podpora
gruzínskému prezidentovi byla jedním z významných faktorů, které jej vedly k jeho vojenské akci? Neměl byste se tedy za tuto akci vzhledem ke svým postojům cítit spoluzodpovědný?
6. Srovnáváte vztah Ruska a Gruzie se vztahem hitlerovského Německa k Československu v roce 1938. Víme přitom dnes již všichni, čím byl a jaké záměry měl nacismus. Chcete snad skutečně tvrdit, že v Moskvě sedí lidé, kteří chtějí vnutit celému světu panství genocidní ideologie? Nebo snad chcete tvrdit, že Hitler byl jen obyčejný a relativně uměřený nacionalistický imperialista, jakým je Putin? Co bylo smyslem Vašeho přirovnání – chtěl jste zlehčit nacismus, nebo absurdně zkreslit hrozbu současného Ruska?
Vážený pane Karle Schwarzenbergu, Česká republika se za Vašeho působení věnuje v zahraniční politice globálnímu vývozu morálního kýče. Jak ukazuje příklad Gruzie, export řečí o demokracii a lidských právech tvoří dobrý doplněk pro vývoz zbraní a podporu vůdců, kteří je umějí rychle používat. Vaše snaha vtáhnout deset milionů lidí na jednu stranu hluboce nespravedlivé války, snaha podpořit naším jménem válku proti civilistům, bude snad mít aspoň jeden pozitivní dopad – stále méně lidí bude tomuto morálnímu kýči věřit.