Dýchající obraz

Malíř Petr Pastrňák (1962) se narodil ve Frýdku-Místku, vystudoval v Praze (1990––96 AVU), zabydlel se na pražském Smíchově a rád pravidelně navštěvuje Indii. K malbě přistupuje z pozice hledajícího (nikoliv pouze umělce), který vidí a cítí, zaznamenává a poté nalézá a abstrahuje. Vytváření obrazu je pro autora způsob meditace, jejíž východisko spočívá zpravidla ve věcnosti (formálním a obsahovém bohatství předmětnosti), od které je třeba se osvobozovat a vstupovat do nových sfér situovaných „za věcmi“ a „za jevy“. V tomto směru je Pastrňákovi nejblíže krajina – krajinný rámec a jeho proměny. Volný prostor s osvobozeným horizontem, směřující k odhmotněné popisnosti, stejně jako žánrový detail proměněný na analogické dějiště kosmických událostí, kde skvrny a tahy štětcem způsobují zániky civilizací a zrození nových galaxií, a to bez všeho patosu a pompy. Smrtelnost „já“ je tu velmi blízko svému opaku ve prospěch nadindividuálního celku. Louka se mění v princip přírodního koloběhu, kde nahlížíme jakési neurčitelné zákonitosti permanentního znovuzrození, les je melancholicky rozpouštěn ve své jevové podobě, zbývá z něj pouze jakási ohořelá fotografie, vzpomínka na to, jaký byl les, když ho ještě člověk nepojmenoval a nepropůjčil mu žádné exaktně zdůvodnitelné vlastnosti (vztažené opět k lidskému „já“). Obrazy Petra Pastrňáka jsou především citlivými malířskými preparáty, jejichž poselství bývá nedořečeno, a proto tato sdělnost „dýchá“, a možná právě proto se ještě nepropadla do temnot formalismu nebo prázdné lyrizující abstrakce.