Informační technologie prorůstají životem společnosti postupně, ale neúprosně. Přišel čas toto téma zpolitizovat, protože má klíčový význam pro naši budoucnost. Mafie firmy Microsoft a jejích dodavatelů kontroluje 95 procent trhu a 98 procent duší. EULA (licenční smlouva na Windows) je moderní formou smlouvy s ďáblem.
Skutečně nemám v plánu zničit Microsoft.
Bude to jen zcela neúmyslný vedlejší efekt.
...
Software je jako sex, je lepší, když je zadarmo.
Linus Torwalds
V jednom svém mystickém rozpoložení, ovlivněn halucinogenními drogami, jsem se zeptal pomazaného božího zástupce: „Pane kardinále, není ta EULA smlouvou s Ďáblem? Vždyť já se upisuji k tomu, že část mé duše, kterou dávám tady do toho Golema, do té bytosti člověkem skrze slovo programovacího jazyka stvořené, je privatizovaná.“ Kardinál sice odmítl dát Billa Gatese a všechny uživatele Windows do klatby, jak jsem ve svém rozhorlení požadoval, ale souhlasil, že je v té smlouvě EULA určitě něco morálně závadného.
Mezitím jsem se vrátil ke svým anarchistickým kořenům, ale metafora Slova, ze kterého povstává člověkem stvořená umělá inteligence, je pro mě stále aktuální. Gates toto slovo zneužil a učinil z vás, většiny populace, své vazaly: buď mu platíte daň z vlastní duše, nebo neplatíte a žijete v hanbě jako zloději. Je vás prý 95 procent a málokomu to připadá divné. Divize operačních systémů firmy Microsoft (MS) má ziskovost 85 procent a nikomu to nepřipadá hanebné. MS má větší rozpočet než Česká republika a prezident Klaus panáčkuje před velikým podnikatelem, aby dostal slevu na Windows pro naše školáky, naše malé feťáky, kteří si musí nejprve vytvořit návyk na drogu, aby poté platili každý rok za novou verzi.
Před eony počítačových generací, na počátku osmdesátých let, uměly velké sálové počítače s programovacím jazykem Unix skoro vše, co umějí počítače dnešní. Když jistá bezvýznamná firma Apple přišla s konceptem úplně jednoduchého, miniaturního (miniaturní v té době znamenal velikosti bedny na stole) osobního pseudominipočítače s jedním jediným uživatelem a jedním jediným běžícím programem, byla to taková parodie na dospělý počítač. Ale byl opravdu hrozně levný (stál pár tisíc dolarů) a firma tak udělala díru do dosavadního monopolu IBM. Firma IBM proto ve spěchu a panice ze ztráty dominantní pozice na trhu vyrobila svou vlastní kopii Apple a najala Billa Gatese, aby jí rychle dodal software čili duši. Osobní počítač je koncepční bastard, který vznikl jako zjednodušená náhražka multiuživatelských a nativně síťových unixových systémů a filosoficky si nese tyto své kořeny malého hloupého jednouživatelského systému až do dnešních verzí. Proč existují počítačové viry? Protože primitivní jednouživatelský systém Windows dovoluje programům, aby se zmocnily vlády nad celým počítačem. Kromě tohoto filosoficko-historického handicapu (navíc spojeného s problémem zpětné kompatibility) obětuje komerční software často bezpečnost tomu, aby byl více uživatelsky přítulný, než je ten od konkurence.
Co je Open, Close a Free
V devadesátých letech se objevil Linux. Je to unixový systém s kořeny v raném počítačovém středověku a dal vzniknonut postnáboženskému hnutí, kterému se nejčastěji říká „Open Source“. Myslí se tím ale několik různých věcí. Pokusme si proto vyjasnit pojmy.
Za prvé, „open source“ znamená doslova otevřený zdrojový kód programu, což nutně neimplikuje, že je bezplatný. V této chvíli diskutujeme na půdě liberálního kapitalismu, momentálně zachváceneho hospodářskou krizí do té míry, že pravicový francouzský prezident Sarkozy mluví o „novém kapitalismu“, tedy o obnovení nutné regulační úlohy státu proti asociální a destruktivní ruletě burzovních spekulací. Tak se začíná i do politického konsensu prosazovat princip nutnosti ochrany biosféry. Ovšem biosféra naší duše potřebuje podobnou aktivitu i ve veřejnoprávním sektoru.
„Close Source“ znamená uzavřený, tedy zašifrováním chráněný zdrojový kód programu. Autoři tak brání své (diskutabliní) duševní vlastnictví, a to takovým způsobem, že vystavují své uživatele hned dvojí netolerovatelné bezpečnostní hrozbě: buď vlastním opominutím nebo záměrně umožňují institucionálním či kriminálním útočníkům ovládnout náš externí mozek, proniknout do našeho soukromí bez možnosti účinné ochrany.
Když se řekne Free Software, ocitáme se již asi na půdě filosofie blízké marxismu. FS má otevřený zdrojový kód, je šířen zdarma a práva, která takto uživatel dostane, je zároveň povinen šířit dál bez jakýchkoli omezení. Nepřipomíná vám to něco z hodin marxismu-leninismu?
Vtip je v tom, že pokud existuje společenská poptávka, je tento komunistický software kvalitnější než komerční program. Je tomu tak mimo jiné proto, že kapitalista většinu peněz, jež vydělá, nedává nazpět do programátorů, ale do reklamy. A protože je kapitalista paranoidní ve vztahu ke svým autorským právům, musí přijímat stále složitější bezpečnostní opatření, aby se nepovolaní nezmocnili onoho zdrojového kódu. A kapitalista navíc kličkuje mezi postupy patentovanými konkurencí a neustále něco programuje znovu, aby na tu funkci měl svůj vlastní copyright. A konečně kapitalista nedělá nové verze nebo vylepšení, když má ještě na skladě včerejší housky.
Naproti tomu Free Software je nesen aktivitou komunity, ve které je každý uživatel zároveň tvůrcem a spoluautorem. Jak to funguje, můžeme vidět na srovnání prohlížečů Internet Explorer od Microsoftu a a komunitního Firefoxu: zatímco u prvního z nich jsou bezpečnostní chyby odstraňovány s několikadenním zpožděním i v případě masivních virových epidemií, reaguje v takovém případě komunitní prohlížeč v řádu hodin a dokonce většinu bezpečnostních problémů odstraňuje preventivně, ještě předtím, než se objeví skutečný útok.
Na druhé straně je pravda, že pokud je společenská poptávka nedostatečná, a neexistuje tedy nadkritické množství uranu 235 neboli dostatečně početná komunita uživatelů, bývají Closed Source programy úspěšnější, což platí například při srovnání Adobe Photoshopu s Open Source programem Gimp. Pokud je ale alespoň minimální společenský zájem na tom, aby veřejnoprávní sektor garantoval občanům přístup k nějaké funkci, nebo pokud je tento zájem čistě a pouze „kulturní“, měl by veřejný sektor buď sám iniciovat nebo sponzorovat OSS software. Na tomto řešení rozhodně ušetří.
Slabiny elektronického kapitalismu
Zásadní rozdíl je již ve filosofii přístupu k samotnému vytváření programů. Zatímco komerční software je „vyráběn“ pro peníze, (nejen) linuxová komunita vytváří software pro lidi. Už tento rozdíl v přístupu je při používání znát a cítit. Ten pocit by se dal vyjádřit srovnáním vizuálního dojmu z křišťálového bloku s kostkou sulcu. Pro výslednou kvalitu dospělého operačního systému a jeho vlastnosti má podobně jako u lidí velký vliv i období dětství a dospívání. GNU-Linux vyrůstal pozvolna a odspodu. Volně se přeskupoval a vzájemně přizpůsoboval přirozenými tlaky potřeb vývojářů (kteří své programy denně používali) a uživatelů, komunikujících přímo a rovnou s tím „svým“ vývojářem. Tento princip spolu s možností svobodně participovat na výsledcích práce programátorů z celého světa (v rámci některé „free“ licence i legálně) vyústil v systém stejně robustní a spolehlivý ve všech svých částech.
Bill Gates svůj první DOS v podstatě koupil. U verze 5 a 6 už vývojáři předpokládali, že na nich poběží Windows. Tyto dvě části (Dos a Windows, tedy něco jako motor a kapota) programu nezbytného pro to, aby počítač vůbec „naběhl“, byly ale rozdílné. Objevovaly se proto různé problémy. Mnohdy se nedalo určit, zda se nejedná pouze o neuklizené zmetky, jejichž odstranění se jen nevměstnalo do harmonogramu vypracovaného obchodníky. Dokonce je i možné, že výrobce některé potřebné funkce jen koupil, ale patřičná kupní smlouva mu nedovolovala přiznat fakt jejich existence a informaci o jejich významu dál šířit mezi vydávanou dokumentací. Jistě existovala opatření, kdy z důvodu ochrany před průmyslovou špionáží, v situaci, kdy je pak bez znalosti zdrojových kódů obtížné zcizení intelektuálního vlastnictví prokázat, bylo těžké, ne-li nemožné, aby se programátoři dostali opravdu a včas ke všem podkladům potřebným pro jejich práci. Což Microsoftu v jeho cestě za dokonalostí jistě nepomohlo.
Toto myšlení peněženkou vyústilo i ve vydání několika zmetků, jako byl například Windows Millenium Edition, kdy urputná snaha o uveřejnění něčeho nového za každou cenu jen u příležitosti hezkého data v kalendáři přivedla do regálů obchodů zmetek, propadající ve všech nezmanipulovaných anketách. Zde je dlužno podotknout, že naopak většina linuxových distribucí se v čase prací komunity autorů přirozeně zlepšuje.
Díky všeobecné dostupnosti zdrojových kódů jsou autoři schopni v případě potřeby upravovat všechny součásti systému. Naopak u druhého typu produktů nemají jednotlivé divize softwarové firmy přímý přístup k práci divize druhé. První princip se pokusila úspěšně uplatnit společnost Google, kde má každý zaměstnanec přístup ke všem projektům, u nichž má chuť a potřebu přispět. Spolu s vyhrazeným časem pro vlastní aktivity zaměstnanců přispěly Open Source přístupy k vytvářeným projektům k tomu, že je Google již v mnoha směrech schopen Microsoftu konkurovat a nezřídka jej i předstihovat množstvím a kvalitou nabízených služeb.
V září tohoto roku poskytl Richard Stallman, zakladatel Free Software Foundation, rozhovor listu Guardian, ve kterém varoval před rozmáhajícím se trendem webových služeb, jako je online Gamai nebo Google kancelář. V nich dáváme svá soukromá data někomu, kdo vám k nim může kdykoli bez varování odepřít přístup nebo je vydat policii. Je to hloupé podléhání módě – a to jsme si mysleli, že módním vlnám podléhá ženská móda, říká člověk, který vymyslel koncept Free Software deset let předtím, než jej Linux naplnil.
Google se tak pomalu proměňuje z nejsympatičtější postkapitalistické společnosti ve skutečnou hrozbu pro svobodu jedince, potenciálně daleko nebezpečnější než Microsoft. Google je první globální mozek, problém je ovšem v tom, že nekontrolovatelně manipuluje s výsledky vyhledávání a shromažďuje data uživatelů. Microsoft je z tohoto hlediska odporný, ale neškodný. Google vypadá sympaticky, ale fakticky vykonává roli Velkého bratra, distributora a cenzora informací.
Open Source se dá přirovnat k oku uragánu evoluce, protože interakce člověka s počítačem najednou o řád zesiluje mohutnost lidského myšlení. Asi před rokem jsem řekl Ladislavu Hejdánkovi: „Tenhle Linux, to je paprsek naděje, chtěl bych vám ho zapálit v počítači.“ A Hejdánek na to odvětil: „Mám čtyři cédéčka s Linuxem, již delší dobu uvažuji o tom, že si ho nainstaluji... Já to také cítím, že bych se chtěl od toho Microsoftu osvobodit.“ Tehdy jsem Hejdánkovi vyjevil své přesvědčení, ve které věřím dodnes: „Je to naděje, kterou u lidí vaší generace, i mladší, i svých vrstevníků, postrádám. Říkáte: média jsou v krizi a dokážou již jen manipulovat... politika je v krizi... všechno staré, tradiční se drolí a je vyprázdněnou formou, ale tady vzniká nová kultura sdílení a plodí nový kolektivní mozek, nový koncept.“
Autor provozuje web studioIQ.cz.