Letošní oscarový dokument Muž na laně není typickým držitelem této sošky. Snímek o člověku, který před pětatřiceti lety přešel po ocelovém laně mezi věžemi Světového obchodního centra, se ani na sekundu nevěnuje politice.
Oscara za dokument získal během poslední dekády kromě Muže na laně Jamese Marshe pouze jediný apolitický film – Putování tučňáků (Francie 2005, režie Luc Jacquet). Zbylých osm ročníků oceňovala Akademie dokumentární filmy jako Bowling For Columbine (2002) kontroverzního Michaela Moorea o masakru na střední škole Columbine a o americké posedlosti zbraněmi, Nepříjemná pravda (2006, r. Davis Guggenheim) v hlavní roli s Alem Gorem odkrývajícím fakta o globálním oteplování či Taxi To The Dark Side (2007, r. Alex Gibney), který upozorňoval na kontroverzní způsob, jímž administrativa prezidenta Bushe nakládala s politickými vězni. Letos porota snad dostatečně vyjádřila zájem o dění ve světě tím, že hlavní cenu za hraný film svěřila kýčovité pohádce z bombajského slumu Milionář z chatrče (2008, r. Danny Boyle; viz A2 č. 3/2009), a Oscarem za dokument byl oceněn snímek, ve kterém rezonují zcela odlišná témata.
Mužem na laně je dnes šedesátiletý Francouz Philippe Petit. Energický, šarmantní muž, fanaticky oddaný své vášni. V sedmnácti letech se z článku v časopisu dozvídá o budovách Světového obchodního centra. Tehdy ještě Dvojčata ani neexistují. Petit má dojem, že je dělníci za oceánem stavějí přímo pro něho. O šest let později jsou věže dokončeny a on může uskutečnit číslo, nazývané jím a jeho přáteli Le Coup, což znamená mistrovský kus. V té době však už má za sebou přechod po laně mezi věžemi pařížské katedrály Notre-Dame či mezi pilíři mostu Harbour Bridge v Sydney a několik měsíců příprav ilegální akce v centru Manhattanu, která může buď skončit famózním úspěchem, nebo pobytem ve vězení či smrtí.
Tanec ve 415 metrech nad zemí
Režisér James Marsh, proslulý krátkometrážním filmem o Janu Švankmajerovi s názvem Animator of Prague (1990), hned v úvodu svého nového snímku člověka vtáhne přímo do událostí 7. srpna 1974, kdy se Petit se svými přáteli dostává až téměř pod střechu přísně střežené jižní věže, kde je zastaví první vážný zádrhel. V jednom z nejvypjatějších momentů režisér zvolní a pustí se do objasňování toho, co bláznivému nápadu předcházelo. Kombinuje výpovědi „mluvících hlav“, archivní fotografie a videozáznamy i scény natočené s herci. Je s podivem, že samotný „umělecký zločin století“ Petitovi společníci na kameru nezaznamenali. Režisér měl však k dispozici fotografie, které použil natolik mistrně, že divák si absence archivního filmového materiálu při stěžejním akrobatickém kousku téměř nevšimne.
Muž na laně je zábavný nejen díky rozmanitosti materiálu a sugestivnímu vyprávění mluvčích. Tento dokument má překvapivě všechny ingredience, které by měl obsahovat ambiciózní hollywoodský blockbuster. Výrazného hrdinu sledujícího svůj sen, příběh o lásce i o přátelství, velkou dávku napětí, humorné situace, dokonale padnoucí soundtrack (Michaelem Nymanem
vybrané skladby od Ralpha Vaughn Williamse, Erika Satieho a dalších) a samozřejmě velké finále – Petit ve výšce čtyř set patnácti metrů. Marshův film není adorační medailon výjimečného umělce. Ačkoliv je režisér nepochybně unesen mimořádností pětatřicet let staré události, zachovává si odstup. Zároveň však nechává naplno vyznít fascinaci lidí Petitovým kouskem, jeho osobností i vůlí uskutečnit svůj plán. Muž na laně může někomu připadat patetický, jinému snílkovský; faktem je, že James Marsh vytvořil mimořádně poutavý film s přesahem.
Autorka je publicistka.
Muž na laně (Man on Wire). Velká Británie 2008, 94 minut. Režie James Marsh, scénář Philippe Petit, kamera Igor Martinovic. Premiéra v ČR 3. 9. 2009.