Proti auditu společnosti KPMG v devatenácti pražských divadlech (v příspěvkových organizacích i u příjemců grantů) nelze principiálně nic namítat. Nezávislá ekonomická, věcná, právní, organizační a personální analýza od lidí zvenčí, kteří nemají na divadelní oblast vazby a mají zkušenost s různými typy organizací, může poukázat na holá fakta a pomoci debatu o financování divadel a jejich fungování zbavit emocí. Jak však ukázalo zasedání výboru Zastupitelstva hlavního města Prahy pro kulturu a volný čas 9. 12. 2009, má audit i mnohá ale.
Co změnit, dávno víme, ale jak?
Auditoři tu představili výtah z nejzásadnějších zjištění a svá doporučení magistrátu i auditovaným organizacím. Stručnost vede ke zjednodušení. Je však opravdu vhodné výsledky finančně nákladného a řadu měsíců trvajícího auditu shrnout do tak banálních rad, jako že by divadla měla klást větší důraz na snahu zajistit vícezdrojové financování a snižovat náklady? To všichni v divadelní oblasti vědí už řadu let a drahý audit k tomu nepotřebují. Rada jako „opakovat analýzu ve všech organizacích jednou za tři roky“ je pak jen sebemarketing. Doufejme, že to zastupitelé vědí a nehodlají tím zatěžovat městský rozpočet, už tak řádně podojený třeba propadákem Opencard.
S řadou doporučení auditorů lze obecně souhlasit, jenže tou nejzásadnější otázkou často není „Co změnit?“, ale „Jak to změnit?“. Příkladně u financí. Kde mají divadla přijít k dalším penězům? Třeba v soukromém sektoru. Motivuje stát a legislativa podnikatele dostatečně k tomu, aby podporovali kulturu? Jsou Češky a Češi hrdí na to, že část jejich daní směřuje do divadel, existuje mezi nimi dostatek zapálených donátorů? Je třeba brát v úvahu širší společensko-právní milieu.
Zjednodušené výsledky auditu obsahují také konstatování, které možná mnohé vybudí do bojové pozice: divadla by měla vytvářet dramaturgický plán s vyšším důrazem na rentabilitu a obsazenost jednotlivých akcí diváky. Existuje jednoduchý recept – směs komediálního repertoáru, televizních tváří a dobrého produktového marketingu. Tlak na bulvarizaci divadel ale prý nehrozí. Podle předsedy výboru Ondřeje Pechy (ODS) jde třeba i o to, za kolik se vyrobí scéna. Jak poznamenala Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla Na zábradlí, těžko některé divadlo nyní sestavuje repertoár se záměrem, aby nepřišli diváci. Uklidnit nás může to, že zastupitelé nejsou žádní pitomci, kterým by nebylo jasné, že nelze brát výsledky auditu mechanicky, jak přítomné ujistili František Adámek (ČSSD) a Ondřej Pecha.
Audit se dotkl i smolné transformace. Transformace ano, ale s přihlédnutím k individuální situaci divadel, s finanční jistotou a ideálně na o.p.s., konstatují auditoři. To lidé z divadel říkají už dlouho. Osobně mě také nadzvedává ze židle porovnávání mzdových nákladů u jednotlivých organizací. Mzdy/platy v divadlech jsou poddimenzované a poukazovat v této situaci na to, že si někde divadelní profesionál vydělá měsíčně o trochu víc, je nefér. Za adekvátní ohodnocení své práce se nemusí nikdo stydět.
Audit, či evaluace?
Meze auditu jsou evidentní – uplatňovat na kulturní organizaci jen kvantitativní kritéria nestačí. O evaluaci divadel se hodně hovoří, ne vždy je ale jasné, o co se jedná. Mezi základní předpoklady evaluace divadel by podle Blanky Chládkové, která se touto problematikou zabývá na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, mělo patřit důsledné oddělení vnímání uměleckého programu a organizačních aktivit, které směřují k jeho naplnění. A také fakt, že veřejná správa by měla divadla financovat, ne však zasahovat do jejich umělecké náplně. Otázka, zda právě zásah do umělecké stránky nemůže být výsledkem důsledně uplatněných závěrů auditu, přes ujišťování zastupitelů prostě visí ve vzduchu.
I dobrý tesař se utne
Nejhorší je, že jsou v auditu zřejmě věcné chyby, které mohou ovlivnit prezentované výsledky. Upozorňovali na to alespoň zástupci auditovaných organizací, kteří na začátku prosince na zasedání dorazili. Radní pro kulturu a volný čas Milan Richter (ODS) proto navrhl, aby se auditoři ještě sešli se zástupci auditovaných subjektů, připomínky s nimi probrali a zapracovali; do té doby výbor jednání o auditech přerušil.
Pro toho, kdo na zasedáních výboru naposledy sledoval hádky o grantech změněných pod Richterovou taktovkou, byla debata o auditech v jednom směru překvapivá: přítomní jednali poměrně věcně, navzájem se více méně poslouchali, arogantní byli přijatelně a dokonce se ani neuráželi. Nebyla-li to výjimka, už to je možné považovat za malé, ale významné vítězství pražských divadelníků.