Záchvěvy tváře na samovaru

Semjonu Něvzorovovi vyvěstí cikánka zářnou budoucnost: až svět se zhroutí v tratolišti ohně, prý zbohatne a zažije mnohá dobrodružství. Píše se zrovna únor 1917, když se petrohradskému účetnímu naskýtá příležitost se obohatit. Vždyť on toho zraněného starožitníka nezavraždil, jen mu ulehčil od trápení. A celá Rus užuž začíná plápolat.

Francouzský komiksový autor a v posledních letech i úspěšný filmař Pascal Rabaté publikoval své první komiksy již na konci osmdesátých let, ale byl to právě až čtyřdílný opus Ibikus z let 1998 až 2001, díky němuž se Rabaté prosadil mezi smetánkou belgicko­-francouzské komiksové scény. Rozsáhlá, více než pět set stran čítající adaptace pozapomenutého románu ruského utopisty a později předsedy sovětského svazu spisovatelů Alexeje Nikolajeviče Tolstého zaujala odvážným výtvarným zpracováním i netradiční volbou tématu. Deset let od svého završení vychází tento významný frankofonní komiks i česky.

Roztodivná nebezpečenství

Téměř až seriálově řetězený děj knihy, jež pod titulem Dobrodružství Něvzorova čili Ibikus (Pochožděnije Něvzorova ili Ibikus, 1924) vyšla v češtině hned dvakrát (poprvé v edici Dobrá četba roku 1927 a později v novém překladu péčí Světa sovětů v roce 1959), sleduje osudy věčně z popela povstávajícího Něvzorova, tu úředníčka, jindy hraběte a dokonce snad i Turka. Zaznamenává tak stále fantastičtější peripetie prchajícího a přetvařujícího se účetního, který mnohokrát vystoupá do chaotických výšin horečnatě se proměňujícího a revolucí zmítaného Ruska, a vždy znovu neodvratně padá k zemi. Cestou se zaplete do pašování diamantů i špiclování politických oponentů, koupí si šlechtický titul, potěší se s nejednou ženou a vyšňupe něco kokainu. Mimo jiné.

Na první pohled působí celá tolstojovská adaptace velmi věrně, když pozorně zachovává leckdy až za vlasy přitažené epizody předlohy, které nijak zvlášť nezjednodušuje. Přes­to ale jako by celé to směšně dobrodružné vyprávění mělo jen načas oklamat naši pozornost. Ohnisko Rabatého pozornosti totiž zůstává pevně zaostřeno právě na postavě v neštěstí šťastného Něvzorova. Malého člověka a velkého oportunisty, který se vždy a za každou cenu přizpůsobí, ale má tu smůlu, že žije zrovna v časech, kdy je těžko poznat, která cesta vede k prospěchu a která ke kulce do týla.

Deformace lidství

Rabatého vykreslení šílejícího světa revolučního Ruska čerpá z expresionistické vizuality – perspektivně a tvarově pokřivené, tuší a vodovými barvami stínované výjevy šťastně upomenou na figurální plátna Emila Noldeho, E. L. Kirchnera či dalších výtvarníků z drážďanské umělecké skupiny Die ­Brücke. Přesně a precizně vyvedené, přesto však ne­­zvykle životné komiksové panely úspěšně zachycují onu neklidnou dobu se všemi jejími absurditami.

Čtenář slídí po tvářích protagonistů i náhodných kolemjdoucích, jak v nich touží zahlédnout aspoň náznaky nějakého řádu a stability. Stejně jako doba, již prožívají, se i její obyvatelé neustále proměňují a deformují. A Něvzorov, který si tuto prchavou viskozitu stanovil za svůj životní tvar, ustavičně kontroluje svůj obraz v zrcadlech. Na vodní hladině, v šálku kávy či na leskle stříbřitých stěnách čajového samovaru vyhlíží vlastní tvář, jako by zrovna zjišťoval, kým vlastně sám právě je.

V práci s prostorem stránky autor nijak zbytečně neexperimentuje a po většinu času zůstává loajální k pevné panelové mřížce. Vyžádá­-li si to ale charakter představovaného, nezdráhá se naplno využívat potenciál komiksového zobrazení: navyšováním počtu panelů mění tempo vyprávění, celostránkovými výjevy na okamžik pozastavuje čas a falešnými panelovými sekvencemi vykresluje a rytmizuje rozmáchlé scenerie. Funkčně podmíněná, přesto však trochu trpělivosti vyžadující zápletková repetitivnost v tomto exkvizitním vizuálu nachází svého nejlepšího pomocníka. Rabatého Ibikus zastupuje onen vzácný typ komiksové adaptace, který nabízí do posledního detailu promyšlenou, propracovanou a svébytně komiksovou uměleckou výpověď, která pro tentokrát zastínila i dávno pozapomenutou předlohu.

Autor je bohemista.