Deník Le Monde ve vydání z 8. srpna věnuje hlavní článek staronovému lídrovi pravicové opozice Nicolasi Sarkozymu. Je to téměř rok, co se vrátil do politiky s úmyslem znovu nabýt ztracenou moc. Jeho motivací je podle francouzského deníku touha po pomstě. Sarkozy je doslova posedlý volbami 2012, stále o nich mluví. Tak například 12. června v Berlíně před německými podnikateli nařkl francouzské zaměstnanecké odbory z toho, že kopírují politické strany. Dokladem tohoto jednání prý byly prezidentské volby, při kterých podle něj „všechny zaměstnanecké odbory vyjádřily podporu Françoisi Hollandovi“. Že se v tomto duchu vyjádřily pouze dvoje odbory, nechme stranou. Na mušce má bývalý prezident i Françoise Bayroua, lídra středového Demokratického hnutí (MoDem). Tomu rovněž nezapomněl, že se ve druhém kole voleb přiklonil k Hollandovi. A z tiché podpory Hollanda nařkl Sarkozy i předsedkyni Národní fronty Marine Le Penovou. „Pro Sarkozyho má tato strategie několik výhod. Umožňuje mu utužit tvrdé jádro strany, které nikdy nestrávilo porážku z roku 2012, ale také vyhnout se inventuře svého působení v Elysejském paláci,“ píše Le Monde. Letos se proto Sarkozy na této strategii nechystá nic měnit: chce těžit z vítězství v březnových komunálních volbách, vyhýbat se střetům se svými stranickými soupeři a tvářit se jako sjednotitel strany. To ale začíná znepokojovat některé z jeho podporovatelů. „Problém je, že ještě nemá žádný opravdový projekt, který by mu umožnil dívat se dopředu,“ sdělil anonymně jeden z jeho věrných. Sarkozy se prozatím pouští pouze do vybraných společenských témat, jakým je třeba nošení roušek na univerzitách, a jinak se omezuje na kritiku svého nástupce v prezidentském úřadu. Jisté je, že pokud v sobě bude dusit porážku z roku 2012 i v příštím roce, může ve volbách vyhořet stejně jako bývalý prezident Valéry Giscard d’Estaing nebo expremiér Lionel Jospin. Takové hlasy aspoň zaznívají z táborů jeho protivníků v nadcházejících primárkách – Alaina Juppého a Françoise Fillona.
Část břehů řeky Seiny se v hlavním francouzském městě přes léto už tradičně proměnila v takzvané pařížské pláže. Díky štědré podpoře města si letos mohou místní užívat letní dny na písečných plážích už po čtrnácté. Protentokrát ale iniciativa vzbudila i jednu polemiku. Na 13. srpen byl totiž na plážích naplánován „Den Tel Avivu na Seině“ a radní za Levicovou stranu Danielle Simonnetová proti němu razantně vystoupila: „Tel Aviv není Copacabana. Tel Aviv je hlavní město Izraele!“ Simonnetové vadilo, že má proběhnout rok po masakrech v pásmu Gazy a v době, kdy „izraelská vláda stupňuje svou kolonizační politiku“. Zástupkyně šéfredaktora deníku Libération Alexandra Schwartzbrodová se ke kauze vyjádřila v komentáři z 10. srpna. Její názor je zcela odlišný: měli bychom si dávat pozor, aby se z boje za práva Palestinců nestalo pranýřování všeho, co je izraelské. „Emoce vyvolané vyvražděním palestinské rodiny, kterou zaživa upálili na konci července ‚židovští džihádisté‘, jsou pochopitelné (…) Ale nepleťme dohromady různé věci! Jedno město není stát! Právě Tel Aviv je místem, kde cítíme velkou vůli po svobodě a míru,“ upozorňuje Schwartzbrodová. Právě dnes více než kdy jindy je podle ní zapotřebí, abychom s mladými Izraelci, spisovateli, filmaři a umělci komunikovali. A také je povzbudili. „Možná právě oni budou v budoucnu schopni jednat a překonat nešvary současné vládnoucí generace,“ uzavírá novinářka.
Pozornost francouzské veřejnosti přitahovala v posledních týdnech kauza legendárních „Gumáků“. Oblíbenému televiznímu pořadu stanice Canal Plus, kterému není svatý žádný politik (své by o tom mohl vyprávět Václav Klaus), totiž hrozí konec. Blízký přítel Nicolase Sarkozyho, majitel stanice a zároveň hlavní akcionář mediální skupiny Vivendi, Vincent Bolloré se nechal slyšet, že s touto jedinečnou politickou satirou už do budoucna nepočítá. Své vyjádření později sice mírnil, přesto se ale Francouzi s kultovním pořadem, vysílaným od roku 1988, už pomalu loučí. Server Huffington Post shrnul vývoj kolem „Gumáků“ v článku z 25. července. Píše se v něm, že Bolloré se sice po rozhořčených reakcích veřejnosti i některých politiků, včetně prezidenta Hollanda, zjevně vzdal úmyslu zmíněnou relaci přímo zrušit, avšak pořad doznává pod jeho vedením takových změn, že se osud „Gumáků“ dříve nebo později zřejmě naplní. Nasvědčují tomu přinejmenším dva faktory. Za prvé se na výrobě gumáckého vysílání už nebudou podílet jeho čtyři hlavní tvůrci. Ti byli – sice s královskými odměnami, ale přece – propuštěni. A za druhé dojde k přesunu pořadu na méně atraktivní čas a sledovat ho v přímém přenosu budou moci mimo neděli jen předplatitelé Canalu Plus, ostatní až další den na serveru Dailymotion. „Při pohledu na počet zhlédnutí, která má pořad na YouTube, si lze jen těžko představit, že bude úbytek diváků, způsobený zpoplatněním programu, vykompenzován jeho dostupností na Dailymotion,“ píše Huffington Post. Vyhazovem původních autorů „Gumáků“ navíc miliardář Bolloré naznačil jejich budoucím následovníkům, že se nebojí propouštět. Je tak jen otázkou času, kdy „Gumáci“ z televizních obrazovek nadobro zmizí.