Teodicea, zjednodušeně ospravedlnění boha ohledně existence zla, byla spojena s hledáním podoby Satana, božího protivníka. Opět zjednodušeně, praví některé duchovní nauky, Satan je zápor, prostěji Ne. Myslím, že v naší nešťastně zkurvené zemi se Satan před pár lety zjevil jako Ano a jeho podobu můžeme rekonstruovat především ve slovech a činech jeho Vůdce.
„Vstával jsem v pět hodin ráno a do devíti telefonoval, co telefonát, to úspěšný obchod, od šesti do desíti večer jsem objížděl zemědělská družstva a prodával jim hnojiva,“ říká Satan a přidá bonmot o svém vnoučkovi. Zdá se tedy, že obchodní úspěch Agrofertu spočívá v zaskočení obchodních partnerů v nečekanou hodinu. Co dělal po zbytek dne, Satan nesděluje, nezvyšuje hlas a důležité věci nezdůrazňuje, třeba že nechce budovat sociální stát, toto mezní sdělení schová do složitého souvětí, ve kterém přítomným novinářům vysvětlí, že jeho přítomnost v politickém životě je spasitelskou misí.
Čistič, kšeftující s průmyslovými hnojivy a bohatnoucí na velkochovech, což eticky odpovídá zhruba obchodu s chemickými zbraněmi, uhranuje mnohé voliče a své věrné srozumitelnou sterilitou svého světa. Makáme, a tak pochopitelně vytváříme zisk nebo vítězíme ve volbách, toto je lež hodná ztělesněného zla, žádná taková zákonitost neexistuje, spíše snad opačná. Peníze už dávno neřeším (protože jich mám jak sraček), a to je zárukou mého charakteru, pokračují vývody knížete zla, a lidé na to slyší, je to sice miliardář, říkají, ale na ty zloděje ve vládě platí, bodejť by ne, naše turbulentní doba už nepotřebuje staré, smradlavé a pouze kriminálně bohatnoucí čerty handrkující se o západněkřesťanské hodnoty v kreténském modu kalouskovskozaorálkovskobendovském.
Přichází neodolatelná elegance perverzně kumulovaných peněz v mezích zákona, Satan je právní, to je známá věc, je konfident, jeho byznys je svinstvo, jeho bohatství a moc roste se společenskou prekarizací, přesto je garantem morálky a zákonnosti. Máme pocit, že Satan je přítomen v aktu uřezávání hlav, v devastaci akkadských a asyrských památek, v ruské aroganci nebo v ukrajinském náckovství, v náletech spojenců, v dětské pornografii, v nápise Havel navždy. Ale to jde jen o doslovnost náboženských a politických doktrín proměněnou v čin, Satan je přítomen zásadně v tom, co je zákonné, v devastační a vražedné kontinuitě naší každodennosti. To je k zamyšlení, ano.
Důležitým znakem Satana je, že dává lidem práci, to je osa satanismu vůbec, jako by práce byla jeho vlastnictvím, a ne schopností a možností každého člověka.
Satan nepotřebuje ke svým výdělkům stát, aby ne, je dávno nad ním. Štítí se dluhů (konečně je totiž mají všichni) a uprostřed svého pohádkového bohatství univerzálně ordinuje úspory.
„Postavil jsem i tuto budovu,“ říká Padlý anděl účastníkům svého sjezdu, a ti se podívají na strop a myslí na boha, a o to jde. Podle toho, jak tu otřesně žvanil Satanův první místopředseda, je budova postavena přesně v intencích jeho mise: nadělat z lidí submisivní kastráty. Proto je obklopen podprůměrnými služebnými duchy a nejzoufalejšími polocharaktery (pozoruhodné, jak se právě v této společnosti demaskovalo pseudocharisma profesionálního kariéristy Martina Stropnického).
Satan přichází s posledním slovem o světě jako o ekonomické jednotce, a nemůžeme se divit, zdá se totiž, podle odkazu kabalistů, antické i hermetické, křesťanské a koneckonců i té osvícenecké tradice, že bůh svět vypočítal. Tak teď to má, jeho bývalý podřízený mu vyfoukl i to jeho pozitivní Ano.
Pátere Halíku a Václave Cílku, vy, kteří nosíte neonáckům ze šoubyznysu malé menhiry, smilujte se a napište o tom ve svých knihách!