Jezdím Uberem. Ten se ale vyhýbá placení daní, jeho řidiči jsou digitálními nádeníky bez sociálních jistot a firma se vydává za sdílenou ekonomiku, i když je to jen obyčejná taxislužba s aplikací. Proč to tedy dělám? Za léta, co jsem se nechala vozit běžnými taxi, jsem potkala nespočet rasistů a jen velmi málo slušných lidí. Jeden řidič mému spolucestujícímu omlátil hlavu o obrubník. V pozdější noční hodiny zhruba každý druhý jízdu po dvaceti minutách čekání bez upozornění zrušil. Řidiči Uberu jsou jiní. Pro velkou část z nich je Uber opravdu jen přivýdělkem a cestou z nesnadné ekonomické situace. Vezly mne samoživitelky, které tak záplatují rodinný rozpočet. Jela jsem s cizinci, kteří kvůli jazykové bariéře těžko shánějí zaměstnání. Romové, kteří si stěžovali, že najít slušnou práci pro ně byl problém, na Uber nedali dopustit. Potkala jsem neslyšícího řidiče. Byla bych raději, kdyby samoživitelkám v nouzi pomohlo výživné a kdyby Romy nikdo nediskriminoval. Nicméně Uber není jen zlo. Nastavme mu raději mantinely a tlačme na to, aby mezinárodní společenství přijalo opatření proti agresivním daňovým optimalizacím.