Praha 7 se stala první municipalitou nejen v České republice, ale i ve střední a východní Evropě, která vyhlásila stav klimatické nouze. Přidala se tak k dalším více než 560 městům, regionům a státům světa, které podobná usnesení v posledních měsících schválily. Městská část zároveň přijala dokument s konkrétními opatřeními, jež mají za cíl snižovat emise oxidu uhličitého a zmírňovat dopady klimatických změn. Jako jedna z mála politických reprezentací tak zareagovala na urgenci vědců a vědkyň a požadavky studentských protestů Fridays for Future a environmentálního hnutí.
Možnosti městských částí ve zmírňování klimatické katastrofy se mohou zdát z pohledu globálního významu marginální, i na takovéto úrovni je však možné přijít s opatřeními, která – pokud se začnou rychle a aktivně realizovat – mohou být účinná. K těm nejdůležitějším, jež Praha 7 odsouhlasila, patří zavedení ekologicky a společensky odpovědných zelených zakázek a objednávek, co nejplošnější výsadba zeleně, nutnost zasakování vody a využití vody dešťové u nové výstavby nebo apelování na snižování emisí z automobilové dopravy.
Radnice sedmé městské části chce tato opatření začít realizovat od roku 2020 a do té doby vytvořit akční plán s vypracovanými konkrétními kroky pro jednotlivá léta.
Vyhlášení klimatické nouze Prahou 7 je bezesporu jedním z nejdůležitějších politických momentů posledních měsíců v rámci klimatického boje za záchranu planety u nás. Ukazuje, že tlak na politickou reprezentaci je účinný a že i u nás existují progresivní radnice, které dokážou zareagovat na blížící se klimatický kolaps. Zároveň je vyhlášení důležitým symbolickým gestem, které, doufejme, inspiruje i další městské části, města a obce v republice. Ostatně, o vyhlášení klimatické nouze se bude na popud náměstka primátora Petra Hlubečka (STAN) hlasovat na celopražském zastupitelstvu v červnu.
Roli měst a obcí není třeba podceňovat. Jejich pravomoci umožňují realizovat mnohem progresivnější a efektivnější klimatickou politiku, než je politika vládní. A nalézat řešení na míru přímo v místě, za aktivního zapojení svých obyvatel.
Na jednu věc se při vyhlašování klimatické nouze často zapomíná: propojení ekologické a sociální roviny. Prosazovat lepší třídění odpadů a zelené střechy ve městech, kde ceny bytů výrazně převyšují možnosti jejich obyvatel, je svým způsobem pokrytecké. Proto je zapotřebí, aby klimatická opatření protínala i sociální oblast, jedině tak můžeme dosáhnout klimatické spravedlnosti. Lokální politici a političky navíc nemusejí své aktivity omezovat jen na místní úroveň. Prostřednictvím příkladů dobré praxe je jejich rolí tlačit na kraje i stát, aby samy přicházely s adekvátními klimatickými politikami.
I u nás se ukazuje, že lokální politika může mít potenciál a odvahu postavit se klimatickým výzvám. Vládní představitelé mezitím současné hrozby buď bagatelizují, nebo dokonce, jak se nedávno na tiskové konferenci vyjádřil premiér Babiš, plánují podporovat spíše špinavý průmysl než zdravé životní prostředí.