Nakonec jsou všichni queer

Rozhovor s členy pařížského kolektivu High Heal

Platforma High Heal, která se věnuje vydávání elektronické hudby a pořádání hudebních akcí, zaštiťuje jedny z nejoriginálnějších produkcí posledních let. Rozhovor o identitě ve virtuálním světě, queer komunitě a vytváření klubového prostoru pro introvertní lidi jsme vedli se dvěma členy kolektivu, kteří působí pod jmény Fetva a Allpass.

Považujete se za kolektiv, sérii událostí nebo vydavatelství?

Allpass: Na začátku byla komunita, ale postupně začínáme fungovat jako label. Ne však v komerčním smyslu. Jsme dost závislí na našich živých akcích, potřebujeme se cítit jako společenství. Bez toho bychom nemohli provozovat ani label.

Fetva: High Heal byli na začátku tři lidé, já, Allpass a Fatma Pneumonia. Loni se k nám přidal Martin, který se stará o administrativní a provozní věci. Naše první akce byly zpola soukromé a z nich pak vznikly naše první kompilace. Stále jsme ovšem stoprocentně závislí na Bandcampu.

 

Na internetu o vás není mnoho informací. Vyhýbáte se běžným platformám hudebního marketingu, jako je třeba Resident Advisor?

A: Ano. Nemáme Facebook ani podobné kanály. Všechno, co děláme, je založené na přátelství. O propagaci jsme vůbec neuvažovali, naopak jsme se zpočátku báli, že by to zničilo myšlenku, která je za tím, co děláme.

F: Poskytli jsme zatím jen tři rozhovory…

 

Pohybujete se ale v internetovém prostředí. Považujete se za online platformu?

F: High Heal je do velké míry internetová platforma. Nejvíc komunikujeme s lidmi na Instagramu. Bavíme se o hudbě, vyměňujeme si nahrávky, a tak přijdeme na to, s kým dál pracovat. Původně jsme ale začali, protože v Paříži neexistoval žádný otevřený prostor, kde by byl dobrý zvuk. Zároveň bylo kolem hodně talentovaných lidí, pro které jsme chtěli vytvořit místo, kde bychom se mohli scházet a cítit se přitom dobře a bezpečně.

A: Paříž je velmi konzervativní. Klubová, undergroundová a dokonce i experimentální hudba jede v zajetých kolejích.

F: Chtěla jsem vytvořit prostor pro všechny introvertní lidi z internetu, kteří se tak trochu stydí někam chodit. Často slyším: Mám moc velké úzkosti na to, abych chodil někam na party, ale na akcích High Heal je to vždycky v pohodě.

 

Vnímáte své akce jako svého druhu autonomní zónu, dočasný utopický „safe space“?

F: Nejsme v nějaké opozici v politickém slova smyslu – leda k idejím kapitalismu a konzumerismu. Chceme, aby se lidé na našich akcích cítili dobře. I ti, kteří třeba vystupují poprvé před publikem. Na všechno je dost času a všechno probíhá v klidu. Nikdo si sice nic nevydělá, ale respektujeme požadavky všech vystupujících. Když jsme začínali, neměli jsme vůbec žádné peníze. Normálně většina lidí nechce hrát zadarmo, ale na našich akcích všichni vystoupili s tím, že peníze nepotřebují. Až poslední rok jsme začali trochu přemýšlet o financích, ale honoráře, které platíme, jsou stejně spíš symbolické.

 

Jak vzniká dramaturgie vašich akcí?

F: Událostem vždycky dáváme zvláštní názvy, třeba Aloe Vera – jako by nešlo jen o koncert, ale o něco speciálního. Jeden event byl o smrti, tam jsme přinesli spoustu květin, další o lásce a o nutnosti přijmout svou touhu. Lava byla o přijetí vnitřního světa a o schopnosti sdílet jej s ostatními. Void byl o prázdnotě. Každý z těch večerů se konal v jiném městě a s jiným line­-upem, ale jejich energie je hodně podobná.

 

Jak vaši činnost ovlivnil lockdown?

F: Abych byla upřímná, pro mě je dost nepředstavitelné, že bychom dělali na internetu něco typu Zoom party.

A: Také si nemyslím, že by pro nás bylo vhodné streamování. Naše komunita je sice postavena na internetu, tam všichni pořád jsme, ale hlavním důvodem naší činnosti je vytvářet společný fyzický prostor, ne ten virtuální.

F: Od začátku lockdownu jsme toho moc neudělali, jen jednu rozhlasovou show, a teď chystáme nové EP.

 

Na jedné z kompilací jste vydali coververzi skladby The Orchids od Psychic TV. Proč jste zvolili právě ji?

F: To je můj remix, a je velmi jednoduchý. Před časem jsem byla v Marseille a poslouchala jsem pořád dokola Personal Message od Thee Temple ov Psychick Youth. Když jsem se vrátila do Paříže, hodně jsem se bavila s Fatmou o léčivých vlastnostech hudby a o tom, jak hudba dokáže sjednocovat souznějící duše. A pak se mi prostě zdálo přirozené ten cover udělat. Psychic TV navíc nepředstavují žádný specifický žánr. Jde spíš o energii a duchovní rozměr hudby.

A: Já jsem se s Psychic TV setkal v osmnácti a právě tehdy jsem začal chápat hudbu jinak, ne muzikálně, ale jako způsob vyjadřování emocí, včetně disonance. Pro mě je totiž důležité právě narušování signálu a všeho toho, co známe, s důrazem na iracionalitu a mysticis­mus jako silné a ničivé síly. Narušování všeho, co nás děsí nebo drží zpět.

 

Řada interpretů spolupracujících s High Heal tematizuje fluidní identitu a gender. Například Flagalova a Ange Halliwell. Chápete identitární otázky jako součást svého profilu?

F: Takhle bych to asi neřekla. Ano, jsme queer, jsme to či ono, ale děje se to spontánně a přirozeně. Ani Ange Halliwell není jenom o genderové fluidnosti. Jsme jednoduše otevření všemu, co se nám zdá správné. Když děláme line­-up, dáváme prostor opravdu všem.

A: Existuje množství kolektivů, které jsou hodně politicky aktivní ohledně minorit a otázek identity. My jsme sice hodně otevření, ale v zásadě apolitičtí. Jestli je identita tekutá, pro nás není podstatné. Otevřeně o těchto otázkách nemluvíme, je to spíš implicitní.

 

Dalo by se to popsat jako „politika radikální otevřenosti“?

F: Možná, ale neřešila bych, jestli je High Heal queer event. Jistě, v důsledku ano, i když to nemáme napsáno nad vchodem. Lidé, kteří přijdou, jsou nakonec všichni queer…

A: Je to přirozené, protože naše hudba tento typ lidí přitahuje. Ale kdybychom to pojmenovali, kategorizovali a kladli na to důraz, možná bychom namísto High Heal vytvořili High Hell.

 

I když vám hodně záleží na vyjádření pocitů, využíváte především digitální nástroje. Chápete to jako rozpor?

A: Ten paradox se mi líbí, je to provokativní a zároveň velmi emocionální. Nemám rád hudbu, která je úplně abstraktní nebo formalistní. Před pár lety jsme diskutovali o avatarech a síle technologie – myslím, že bychom se neměli bát identit, které mohou vzejít z digitálního světa.

F: Problém s technologií nespočívá ani tak v technologii samotné, jako v lidské mysli a povaze. Proto se chci víc zaměřit na vnitřní dialog a motivovat ostatní, aby nepoužívali technologii špatným způsobem. Zbožňuju internet, je to skvělá věc, ale dá se používat i dost idiotským způsobem a může napomoct hodně temným věcem. Každopádně myšlenka avatara a umělé inteligence není vůbec špatná. Třeba bychom mohli mít vlastní neurální síť a avatara, který by mluvil s lidmi v době krize. To by se mi líbilo.

 

Mohu se zeptat, čemu se věnujete mimo aktivity v High Heal?

A: Původně jsem v Itálii studoval ekonomii, pak tři roky sociologii a nakonec dva roky filosofii. Zajímal jsem se o logiku a vědu, souběžně jsem ale pracoval se zvukem a ve čtyři­advaceti jsem se rozhodl věnovat jenom hudbě. Stal jsem se zvukařem, vystudoval jsem počítačovou hudbu a elektroakustickou kompozici. Poslední dva roky pracuji jako zvukař.

F: Jsem původně z Moldávie a jsem psycho­-
terapeutka.

A: To je všechno?

F: Ano, to je to hlavní. Mám opravdu ráda svou práci, navíc dělám High Heal a v hlavě mám spoustu dalších projektů… Jinak Fatma, třetí z nás, je hlavně DJ a producent a trochu dělá i video. A Martin se k nám přidal poslední a funguje jako manažer.

High Heal je čtyřčlenný pařížský kolektiv zaměřený na hudební produkci a pořádání akcí. Vznikl v roce 2017 a působí v různých městech mimo kulturní centra. Večery Aloe Vera, Blossom, Dagian a Void vyústily ve stejnojmenné kompilace, které kolektivu zajistily mezinárodní renomé. Jsou na nich zastoupeni převážně začínající umělci, ale i známější jména elektronické scény, jako jsou Lëster nebo Ange Halliwell. Mezi nejzajímavější sólové nahrávky patří Tunes for Solitary Spots (2018) od Flagalovy, Scree (2019) od Hydropsyché nebo debutové album Angeho Halliwella The Wheel of Time (2020).