VIRUS versus český stát - ultimátum

Stejně jako na jaře i na podzim světu vládne covid­-19. Zatímco na jaře u nás nouzový stav trval asi dva měsíce, ten podzimní začal 5. října a jeho konec je prozatím v nedohlednu. Dalším rozdílem oproti jaru je sílící kritika veřejnosti namířená proti vládním opatřením. Rozpačitému dojmu z počínání české vlády přitom nepřidávají ani bizarní informace, které s pandemií nesouvisí. Připomeňme, že hned první den nouzového stavu se vláda usnesla na zahájení přípravy budování asi dvacetikilometrového úseku plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe z Ostravy­-Svinova k hranici s Polskem za patnáct miliard korun. Nejprve se ovšem mají posuzovat vlivy kanálu na životní prostředí. Než tato absurdita skončí v zapomnění, studie nás budou stát stovky milionů korun.

Mohlo by se tedy zdát, že jeden zmar stíhá druhý. Ale není tomu tak úplně. Státní mašinérie sice stále pokračuje v přípravě sporných tras dálnic, ale za zády má veřejnost, která ji kontroluje. Během října občanské spolky dokonce vyhrály dva obtížné soudní spory o vedení dálnice D52 kolem Mikulova a dálnice D1 kolem Přerova. Krajský soud v Ostravě na začátku října na základě žaloby rakouského spolku VIRUS (Verein Projektwerkstatt für Umwelt und Soziales) zrušil územní rozhodnutí pro obchvat Mikulova a tři týdny nato na základě žalob spolků Děti Země a Krajina Dluhonice zrušil i územní rozhodnutí pro obchvat Přerova. Krajské úřady v Brně a v Olomouci totiž porušily zákon.

Odůvodnění druhého rozsudku není ještě k dispozici, ale k prvnímu rozhodnutí soud jasně uvádí, že rakouský spolek byl z územního řízení vyloučen nezákonně, neboť došlo k „popření čl. 3 odst. 9 Aarhuské úmluvy, který výslovně v případě právnické osoby zakazuje diskriminaci vzhledem k jejímu místu registrace nebo k místu skutečného centra jejího působení“. Stručně řečeno, pokud rakouský spolek splnil požadavky českých zákonů, byl účastníkem řízení se všemi svými právy.

Rozsudek také připomíná, že ochrana životního prostředí se dá prosazovat nejen se znalostí zákonů vlastní země, ale je dobré znát i zákony sousedních států. Pokud se třeba za několik let budou u nás povolovat nové jaderné bloky v Dukovanech, budou se řízení kromě českých spolků moci zúčastnit i ty rakouské. A stejně tak by se české spolky mohly účastnit řízení o rozšiřování povrchového hnědouhelného dolu u polského města Turów blízko naší hranice.

Státní politické a byrokratické struktury jsou při povolování dálnic stále znovu usvědčovány z podceňování odborných analýz, chaotického způsobu rozhodování, špatné komunikace apod. Naštěstí je česká občanská společnost dostatečně silná na to, aby českému establishmentu účinně oponovala – nejen při přípravě dálnic.