Krajně pravicový brazilský prezident Jair Bolsonaro po čtyřech letech končí. Poslední říjnovou neděli o tom rozhodlo druhé kolo prezidentských voleb, a to vůbec nejtěsnějším rozdílem v novodobé brazilské historii. Bolsonara nahradí levicový exprezident Lula da Silva, který se tak nejvyšší funkce ujme už potřetí.
Jair Bolsonaro dokázal za jediné prezidentské období Brazílii v mnoha ohledech proměnit k nepoznání. Na mezinárodní scéně se z jednoho z důležitých hráčů v boji proti změnám klimatu stal vyvrhel, který postupně přišel o respekt i většinu spojenců, od Evropské unie přes Spojené státy až po Čínu. Mimo to se Brazílie pro své směřování k autoritářské pravici ocitla v izolaci i v rámci Latinské Ameriky, kde byla přitom vždy regionálním lídrem. Na domácí scéně pak Bolsonaro normalizoval jednání, které bylo od konce diktatury tabu. Z pozice prezidenta útočil na sexuální menšiny, vysmíval se etnicky a nábožensky různorodému obyvatelstvu severovýchodního regionu, vyhrožoval soudcům, zpochybňoval integritu volebního systému. Zároveň ohrozil sekulární podstatu státu garantovanou ústavou, když svou vládu obhajoval s odkazy na poslání od Boha a na vlivná místa dosadil ultrakonzervativní evangelikály.
Kromě extrémní rétoriky Bolsonarovo funkční období charakterizovala extrémní neochota řešit zásadní výzvy posledních let. Zvláště patrné to bylo v případě Amazonského pralesa, jehož ochranu prezident podkopal tím, že zbavil federální agentury peněz i odborníků a omezil jejich pravomoci. Podobně přistoupila Bolsonarova vláda k pandemii koronaviru. Prezident dlouhé měsíce ignoroval nabídky na dodávky vakcín a místo toho šířil dezinformace a propagoval „alternativní“ léčiva typu hydroxychlorochinu a ivermektinu. Výsledkem bylo bezmála 700 tisíc mrtvých. Žádné zvláštní kroky ostatně Bolsonaro nepodnikl ani poté, co se za jeho vlády desítky milionů lidí ocitly v ohrožení hladem a prudce vzrostl počet osob žijících na ulici.
Jaká je ale naděje, že stav hospodářského, politického i společenského rozkladu zvrátí právě levicový exprezident Lula da Silva, který se na pozici hlavy státu vrací po dlouhých dvanácti letech?
Napravení reputace
Nejsnazší práci bude mít Lula na mezinárodní scéně – velká část světových státníků koneckonců jeho zvolení přivítala, a to jak v Evropě a Spojených státech, tak v Číně, kterou měl Bolsonaro ve zvyku napadat výroky hraničícími s rasismem. Hlavním problémem dosluhující vlády ve vztahu ke zbytku světa bylo bezpochyby dramatické zrychlení odlesňování Amazonského pralesa a v tomto ohledu je od Luly da Silvy možné očekávat nejen symbolická gesta, ale i konkrétní kroky, například větší zapojení původního obyvatelstva do ochrany pralesa nebo restrukturalizaci a posílení federálních agentur. Lula da Silva má ostatně s touto strategií bohaté zkušenosti ze svých předchozích prezidentských období, kdy se mu podařilo postup odlesňování rekordně zpomalit. Zároveň se nový prezident bude pokoušet obnovit programy mezinárodní spolupráce, jako je pozastavený Amazonský fond, a koordinovat kroky na ochranu pralesa se sousedními zeměmi.
Mnohem těžší úkoly čekají prezidenta na domácí půdě, kde bude pro prosazení svých plánů potřebovat většinu v kongresu a zároveň se bude muset snažit udržet křehkou koalici prodemokratických sil, která mu pomohla ke zvolení. Desítka Lulovi nakloněných stran nezískala většinu ve sněmovně reprezentantů ani v senátu, a prezidentovi tedy nezbývá než hledat partnery mezi bývalými Bolsonarovými spojenci. Ty sice zpravidla s Bolsonarem nespojuje žádné silné ideologické pouto ani osobní loajalita, svoji podporu však neposkytnou zadarmo. Lula jim tak bude muset nabídnout důležitá místa ve vládě, v parlamentních komisích nebo v dozorčích radách státních společností a zároveň ustoupit v konkrétních tématech – ať už se bude jednat o podporu zemědělských gigantů, nebo evangelikálních církví. Za této situace může být složité odolat korupci, se kterou má prezidentova Strana pracujících bohaté zkušenosti, i pokušení slevit z programových priorit v čele s ochranou klimatu a životního prostředí. Ambiciózním plánům na snížení chudoby zase nepřeje dlouhodobě špatná ekonomická situace a je možné očekávat i vnitřní konflikty mezi liberálními a socialistickými proudy uvnitř Lulovy koalice.
Příliš hluboké příkopy
Co se týče nápravy dalších aspektů Bolsonarova dědictví, bude brát nová vláda bezpochyby mnohem větší zřetel na práva LGBTQ+ komunity a patrně i původních obyvatel – přinejmenším snad nehrozí, že by se pokoušela protiústavně otevírat domorodá území těžbě, jako to plánoval Bolsonaro. Vzhledem k rozložení sil v kongresu i uvnitř Lulovy koalice ovšem nelze čekat prosazení větších sociálních reforem ani práva na potrat nebo legalizace měkkých drog, která se připravuje třeba v sousední Kolumbii. Stěží také dojde k usmíření rozdělené společnosti poté, co se krajní pravici podařilo pomocí falešných zpráv vyděsit miliony lidí hrozbou nástupu komunistické a ateistické diktatury. Sedmasedmdesátiletý Lula da Silva se přece jen do čela země nevrací s dostatečnou politickou vizí ani morálním kreditem. Je tedy pravděpodobné, že fašizující tendence zůstanou i v příštích letech v brazilské společnosti silně přítomny, ať už v čele krajně pravicového hnutí zůstane Bolsonaro, nebo ho vystřídá někdo jiný.
Bolsonara přitom poněkud znevýhodňuje, že neměl příležitost ovládnout organizovanou mocenskou strukturu, jakou je ve Spojených státech Republikánská strana, a navíc se kvůli osobním skandálům i problémům své vlády musí obávat trestního stíhání. Na rozdíl od USA se v Brazílii politici ocitají ve vězení poměrně často a není důvod se domnívat, že by soudy na bývalého prezidenta braly zvláštní ohledy. Mezi Bolsonarovými pohrobky se ale může vyprofilovat talentovanější a charismatičtější politik, který dokáže využít společenského napětí, rozšíření politického násilí a samozřejmě i špatné ekonomické situace, pokud nová vláda ve svém cíli vrátit nejchudším Brazilcům naději na důstojnější život zklame.
Autor je spisovatel a publicista.