Česko krizi neřeší - ultimátum

„Jsou to děti… Kdyby radši sázely stromy… Určitě má nějaké bio eko stíny zabalené v nějakém eko obalu… Snižte jim teplotu na topení, omezte svícení a hlavně vypněte wifi… Tihle křiklouni neudělají sami nic. Jen se budou snažit kazit, co funguje.“ Odezva na vysokoškolskou okupační stávku za klima, která probíhala ve dnech před 17. listopadem, opět ukázala, že co se týče klimatické krize a jejích důsledků, je pro českou veřejnost stále snazší štvát proti tomu, kdo volá „hoří“, než ukázat na žháře. Důvody, proč studentky a studenti stávkují, zůstaly podobně jako u ostatních typů „společensky nepřijatelného“ protestu, ať jde o útoky na umělecká díla, okupaci dolů nebo budov, opět stranou zájmu. Studující by totiž měli protestovat jinak, nějak lépe, účinněji, efektivněji a vůbec přijatelněji. Chyba není na straně těch, kteří svým tichým či hlasitějším souhlasem se statem quo udržují mechanismus krize v chodu, ale těch, kteří se marně – protože jejich možnosti jsou radikálně omezené – snaží ostatním sdělit, že tahle cesta ústí do propasti.

Shrňme si klimatickou agendu jen několika posledních dní. Skončila klimatická konference OSN v Egyptě – slíbené zvýšení klimatického cíle EU pro rok 2030 z 55 na 57 procent je v situaci, kdy světu do kritické hranice oteplení zbývají maximálně tři desetiny stupně, naprosto nedostačující. Teze pro změnu liniového zákona za účelem podpory klimatu a energetické bezpečnosti Česka předložené Ministerstvem průmyslu a obchodu, jejichž připomínkování skončilo 15. listopadu, jsou neuvěřitelným paskvilem; pokud projdou, bude možné schvalovat výstavbu jaderných elektráren, dolů či linek velmi vysokého napětí prakticky na počkání, bez možnosti jakékoli obrany. Ochrana klimatu? Spíš úlitba jaderné lobby a kopanec do obličeje všem občankám a občanům České republiky.

V listopadu předložená novela energetického zákona, která konečně umožňuje vznik komunitní energetiky, zapomněla na energetickou chudobu – přestože v evropské legislativě, jíž má být implementací, je klíčovým pojmem. A že nejde o žádný abstraktní koncept, to fyzicky pociťují mnozí senioři, matky s dětmi i pracující, jimž se při stoprocentním zvýšení záloh na energie zvedne minimální mzda o pár stovek. Evropský parlament přijal opatření, které umožňuje do půjček nabízených pro stabilizaci evropské energetické bezpečnosti zahrnout fosilní projekty. Česká republika tak bude namísto investic do obnovitelných zdrojů budovat ropovod TAL+, plynovod STORK 2 či připravovat za půl miliardy projekt horkovodu z jaderné elektrárny Dukovany do Brna, jehož přínos pro modernizaci energetiky je – mírně řečeno – diskutabilní.

V polovině listopadu byla vládou projednávána Zpráva o životním prostředí České republiky za rok 2021, kterou Hnutí Duha komentovalo lapidárním sdělením: ukazuje, že ČR se nedaří řešit klimatickou krizi. Emise neklesají, obnovitelné zdroje jsme nepodpořili, stav biodiverzity v krajině je špatný, dochází k masivní erozi půdy. „Nedaří se řešit“ je ale nepřesná formulace – Česká republika klimatickou krizi v první řadě neřeší. Přespávání ve škole, pořádání diskusí a čtení? Jak mírněji může vyjádřit své zoufalství generace, která nestuduje s vidinou budoucnosti, protože politici, velkopodnikatelé a další vítězové současnosti dělají vše pro to, aby nenastala? Že kazí, co funguje? A co to, prosím pěkně, je?