Při svém dalším útoku na existenci národních parků v Česku připomínal na konci května na stránkách Práva senátor Tomáš Jirsa, jeden z největších odpůrců bezzásahovosti na Šumavě, jak na pramenech Vltavy nechalo v nultých letech vedení národního parku „záměrně uschnout poslední pralesní zbytky se stromy starými více než tři sta let“. Boj o to, aby byla alespoň část šumavských lesů postižených vichřicemi a následnou kůrovcovou gradací v tehdejších prvních zónách zanechána přirozeným procesům, v souladu s posláním národních parků, skončil vítězně. Odpůrci vědou podloženého přístupu se ale pořád hlásí o pozornost.
Protože je návštěva prameniště Teplé Vltavy během dovolené na Šumavě téměř občanská povinnost, vyrazila jsem i já údolím pod Černou horou, kde došlo k velkoplošnému rozpadu horské a rašelinné smrčiny. Suché kmeny byly ve výšce kolem tří metrů nakonec jen nařezány, zlomeny a ponechány na místě – vznikla tak jakási simulace polomu. Tehdejší stav musel …
