Básnická skladba francouzského autora a vydavatele Juliena Ledageillerieho, který se ve své edici zaměřuje na poezii vyděděnců, je úsečná, niterně tělesná a plná bolestivých metafor: „na tisíce střepů / zamžených v žilách / lámou se naše paže / kvůli alkoholu“.
podpírá mrtvého
v uzavřeném prostředí
kostí
plazí se naše čelisti
– ostré
jsou smetiště pravd
plíce zalknuté řečmi o nich
na cáry
bez
perspektiv
nula východisek
pytle zrní nacpané dovnitř čela
cítíme se jako
vagón z kůže vodorovný ke dni
v tunelu
propadlém pod sliby
s námahou dýcháme
zloději nám vzali zuby
to je krize
proděláváme astma
jsme hluší
byly potřeba hřebíky na zavření pytle
na našich hlavách
kde oči staví žebřík korci rýhovaného
srdce
díky příčným mřížím
…
