Rozsáhlá báseň Visutý ostrov z roku 1943 patří k milníkům kubánské literatury, v době svého vzniku ale vyvolala silnou kritiku. Řada autorů se tehdy snažila vytvořit básnickou mytologii Kuby a Virgiliu Piñerovi vyčítali, že toto úsilí podrývá, když svou zem popisuje jako „ponurou skálu“ v sevření vody.
mě nutí usednout ke stolku v kavárně.
Kdybych nemyslel na to, že mě voda obklopuje jak rakovina,
mohl bych spát jako zabitý.
Zatímco chlapci odhazovali oblečení, aby si zaplavali,
dvanáct lidí umíralo v pokoji na kesonovou nemoc.
Když za svítání uklouzne žebračka ve vodě
přesně ve chvíli, kdy si omývá bradavku,
zvykám si na zápach přístavu,
zvykám si na to, že ta samá žena neustále masturbuje,
noc co noc, hlídkujícího vojáka uprostřed rybího snění.
Šálek kávy nemůže zahnat mou utkvělou představu,
že jsem si kdysi žil jako Adam v ráji.
Co způsobilo změnu?
Ta věčná mizérie, kterou přináší vzpomínání. …
