Houby dávají i berou

Literární houbaření v Sudetech i na Plutu

Spisovatel, překladatel, performer a odborník na lunatickou literaturu vybral několik mykologických kauz z české i světové literatury a spřízněných uměleckých odvětví. V jurodivém výběru narazíme na žampion, který zlikvidoval lidstvo, otrávená zvířátka z komiksu Čtyřlístek i na houby, které přišly z hvězd.

Do jisté doby jsem předpokládal, že houby jsou doménou našeho národa, tedy Čechů a sudetských Němců, a že jsou (snad kromě žampionů a východoasijských medicinálních hub) v jiných krajinách považovány za exotické a temné. Později mi několik čísel časopisu Vokno z devadesátých let ukázalo, že houby fungují i jinak než v guláši, ve smaženici nebo obalené ve strouhance. Předpokládám, že houby v jejich zdrobnělé formě pozřel kdekdo. Básník Roman Szpuk je kdysi hledal na mapě jednoho pošumavského města – na louce označené jménem Rozkoš je neomylně našel, a zatímco nad ním praskalo nebe jako kry a z rudé záře se plazily chtivé jazyky, objímal svou kamarádku se slovy „nic se neděje“.

„V každém atlasu hub, je jedno, kdy a kým byl napsán, je vždy vynechána jedna houba, která je smrtelně jedovatá,“ píše se v geniální houbařské etudě v povídkovém pásmu Mrtvý les a jiný bulšit (1990). Zde si lze vzpomenout na tragédii básníka Jana Zahradníčka, jehož rodina …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě