Nové básně Martina Pocha vznikly za dlouhých letních večerů. Najdeme mezi nimi groteskní zásvětní vizi, ironické koláže i povědomé obrázky z periferie světa. Básník svou aktuální tvorbu vybavil následujícími klíčovými slovy: #horko, #cinani, #tradice, #socialismus, #smrt.
Komentář ke Slavínu
„Národy nehasnou, dokud jazyk žije.“
Dřív než se rozpustí nejtenčí struska arktického ledu,
mateřské mléko vyschne a zbude jen v hrudích
odvážných reků.
Z krypty se ozývá neartikulované vrkání.
Jazyk se lepí na všechna patra, myslí,
že všechno ví.
To chce klid, věčný klid.
Výheň civilizace
Při velké potopě zůstanou na živu čtyři.
Seznámí se v troskách záchranného člunu.
Domovem se jim stane útes,
kde tuleni tradičně vyvádějí nová pokolení.
Shodou okolností – všichni životní
ztroskotanci:
Dvě tvarohové paničky z Bošilce
a dva (soudě dle hmatových fousků)
snědí, fluidní samci zřejmě z Maghrebu.
Jaká ironie! šeptá první žena druhé
a blaženě se ovine vějířem ratolestí.
Druhá první olízne ret: Při vší té bídě!
Budeme jim říkat Noe a Ďábel.
Co udělají pro záchranu lidstva?
Domluví se rozumně …
