Nejdiskutovanějšími texty na ruských sociálních sítích byly nejspíše materiály týkající se Jeleny Kosťjučenkové. Teprve pětatřicetiletá novinářka dnes již zakázaného listu Novaja gazeta toho má za sebou víc než dost. Slávu jí získaly reportáže z prostředí banditů, prostitutek, ale třeba i brutálních léčeben pro mentálně postižené. Vždy působila, jako by neměla pud sebezáchovy, a do všeho šla naplno. Byla jednou z úplně prvních ruských žen, která se otevřeně hlásila k lesbické orientaci, což v machistické ruské společnosti není nic jednoduchého. Hned na začátku války se dostala do okupovaného Chersonu, tam zjistila, kde je věznice, v níž jsou vyslýcháni a mučeni Ukrajinci, posbírala jejich svědectví, následně obešla ruské checkpointy a opět se vrátila na území kontrolované kyjevskou vládou. V posledních měsících o ní ale nebylo příliš slyšet. Důvody vysvětlila v článku s titulkem „Chci žít. Proto píšu tento text“, který vydal server Meduza 15. srpna. Popisuje v …
Tento článek si přečtou pouze předplatitelé
Předplaťte si Ádvojku
Přihlášení
Kupte si A2 v elektronické podobě
