Desetiletý kluk dostal od staršího nevlastního bratra dárek. Ale jaký? Proč se spolu hodiny a hodiny vláčejí po pustém pobřeží Karibského moře a prodírají pralesem? A proč mají střelné zbraně? Přílohu uzavíráme povídkou ze středoamerické Kostariky.
To je on. Bratr mi podal dalekohled a pak malorážku. Jak víš, že je to on? Vím to, řekl. Vím to od poprvé. V peněžence nosil fotku vystřiženou z novin. Vystřihl si ji před nějakými deseti lety. Malorážka mi klidně spočívala na rameni. Přiložil jsem dalekohled k očím a ve dvojitém oválu čočky se objevil muž s knírem, který mu zakrýval horní ret, jako zlosyn z mexického filmu. Vryl jsem si ho do paměti a udělal, co se dalo, abych ho nenáviděl. Je to on. Rozhodl jsem to, jak jsem ho viděl napoprvé, řekl Papi. Bratr nikdy neměl rád tuhle přezdívku, to poslední, co mu zbylo z dětství. Ale nic se člověka nedrží tak jako dětská přezdívka. Vidíš ho dobře? Rozeznal jsem knír, lesklé vlasy ulíznuté brilantinou, skoro nic víc. Pootočil jsem kolečkem zaostření, až se vyrýsoval líp. Přimhouřil jsem oči a objevil se obličej muže, kterého jsem měl nenávidět. Neviděl jsem skoro nic, takže jsem se vší mocí snažil vypadat neochvějně a klidně. Jasně, odpověděl jsem bez zřetelné představy, co se …
