Groteskní román rakouského spisovatele, dramatika a kreslíře Fritze von Herzmanovsky-Orlando, poprvé vydaný roku 1928, zachycuje absurdní atmosféru vídeňských „vyšších kruhů“, degenerovanost šlechty, ale i takové podivnosti, jako je záchod s orchestrionem, sbírka mléčných zubů nebo sladkost nazvaná „kuřecí hovno“.
Díky svému enormnímu vlivu na Jeho Eminenci biskupa in partibus infidelium Chrystosoma Kadibudku měla důstojná Uršula Šosulánová osud všech dvorských úředníků ve svých šlachovitých, studených rukách, které kdysi tak často obsluhovaly dávno již zesnulou císařovnu Marii Terezii.
Když zrovna neměla špatný den (často ji hrozně trápily hemeroidy), vyprávěla s nadšením o dávno zašlých zlatých časech: že císařovna k snídani vypila půl kýblu čokolády a spořádala celou čerstvě upečenou dvoukilovou vánočku a nato ještě šest pečených kuřecích stehýnek a sýr. To že byl základ, aby vydržela do svačinky v deset. Císařovna měla také svůj oblíbený záchodek, vyzdobený obrázky zamilovaných pasáčků a pasaček, a v něm orchestrion, který hrál francouzské gavotty a taky mohutnou skladbu „Dobytí Pampeluny“. Ten orchestrion jí daroval její – později těmi vrahouny svobodnými zednáři zavražděný – zeť, francouzský král Ludvík XVI. Staré dámě vždycky vstoupily slzy do očí, když …
