V básních Sufiana Massalemy je to z české periferie s chatovými koloniemi a sběrnými dvory do Mosulu či Rijádu jenom kousek. Lehká melancholie, která nás snadno přenáší z místa na místo, tu není pouhým pocitem či vedlejším efektem niterného nomádství: je prací s odstíny, díky níž obrazy získávají …

V poezii slovenského básníka Viktora Struhára zlomové životní okamžiky střídají milostná témata a pod zdánlivě klidnými obrazy se skrývá podprahové napětí. Jsou zde všední i milostné prožitky a také zkušenost ztráty: „v určitej životnej situácii / sa môžu veci zamotať tak / že im už nikto …

Zkušenost genderové jinakosti se v následujících básních ukazuje prostřednictvím fragmentárních motivů více či méně niterných tělesných transformací. Podle Jana Horského „všechny známé pocity mají povahu vnitřní strany uzlu“, Iryna Zahladko sní o zajíčkovi „s labii místo uší“, …

Klíčovými tématy Kristiny Láníkové jsou tělesnost, intimita a léčení. Důvěrný chlad nových básní prostupují popkulturní ikony a observace partnerských i medicínských konstelací: „když brala léky, musela odpočívat / a prospala skoro deset let // od té doby sleduje ostatní, jak se bojí …

Básnířka Jaroslava Oválská je společným plodem Olgy Stehlíkové a Milana Ohniska, ovšem navzdory své nehmotné podstatě je velmi zemitá a živelná. Hravé verše se díky potměšilé autorské hře hroutí samy do sebe a v absurdních pointách i naivních rýmech probublává svrchovaná trapnost: „My …

Nové básně Martina Pocha vznikly za dlouhých letních večerů. Najdeme mezi nimi groteskní zásvětní vizi, ironické koláže i povědomé obrázky z periferie světa. Básník svou aktuální tvorbu vybavil následujícími klíčovými slovy: #horko, #cinani, #tradice, #socialismus, #smrt.

Rozsáhlá báseň Visutý ostrov z roku 1943 patří k milníkům kubánské literatury, v době svého vzniku ale vyvolala silnou kritiku. Řada autorů se tehdy snažila vytvořit básnickou mytologii Kuby a Virgiliu Piñerovi vyčítali, že toto úsilí podrývá, když svou zem popisuje jako „ponurou skálu“ …

Básnická skladba francouzského autora a vydavatele Juliena Ledageillerieho, který se ve své edici zaměřuje na poezii vyděděnců, je úsečná, niterně tělesná a plná bolestivých metafor: „na tisíce střepů / zamžených v žilách / lámou se naše paže / kvůli alkoholu“.

Ohlasová poezie Petra Šmída evokuje tradiční básnickou tvorbu ze zašlých časů a exotických dálav, jakou můžeme znát z nejrůznějších antologií. Avšak podobně jako v torzu detektivky na protější straně probleskuje povědomými verši jemná ironie.

„Je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká,“ psalo se na přebalu jedné Seifertovy sbírky z doby socialismu s lidskou tváří. Čas pokročil, ale ohlížíme se pořád. Tentokrát nám pohled „naspod“ předkládá Elsa Aids. Jakou chuť má nostalgie …